Lokálních kapel existuje nepřeberné množství. Ty, jimž se nakonec podaří prorazit, je oproti tomu nesrovnatelně méně. Mohlo mezi ně patřit i kladenské Zrní, jenže...

Pánové z téhle folkrockové kapely to zkrátka berou nějak víc vážně. Sami ostatně prohlašují, že hudba pro ně není koníček, ale celý život. Svou tvorbu označují jako „něžný artbrut“. A lépe to asi vystihnout nemohli.

Jako teenageři se potkávali na gymnáziu. Občas na sebe kývli na chodbách, když si v ruce nesli kytaru nebo housle. Posléze je stmelil nápad pouličního muzikantství. V Celetné ulici vybalili klobouk, naladili Pink Floyd, Davida Bowieho nebo Mejlu Hlavsu a za své brnkání inkasovali pár drobných. Začali se scházet častěji, s nástroji se dokonce vydali společně na vandr. „Začali jsme si dělat vlastní písničky a slíbili si věrnost na život a na smrt,“ vzpomíná kapela na tehdejší léta. 

Poslechněte si Zrní v YouRadiu

Zrní za osm let nikdy nezměnilo sestavu. Není se co divit. Když vám technik při natáčení první desky omylem smaže dvanáct hodin práce a vy musíte začít nanovo, přátelství a kolegialita je to jediné, co zbývá. Stejně jako u zkoušek v prádelní zkušebně. 

Pětice po čase dostala místo na kompilaci výročního CD k příležitosti opětovného vydávání časopisu Rock & Pop. I když nešlo o úplné terno, jméno Zrní se v souvislosti s deskami Voní a Hrdina počítačový hry jde do světa začalo objevovat čím dál častěji.

„Baví nás hrát si, hudebně si povídat, komunikovat jako prstama do vzduchu, jako lidi na ulici,“ říká Zrní. Inspirací je mu naprosto cokoliv - od lezoucího brouka po stánkaře prodávajícího párky na Václaváku. Kladenští si libují v melancholii, do níž montují lyricko-poetické texty.

„Jsem přesvědčený, že upřímnost je potřebná. Lidé jsou jako pod pokličkou. Je dobré si přiznat, že jsi malej nahatej kluk a nedělat ze sebe něco jinýho. Dávat navenek najevo, co si myslíš, že je správný,“ přibližuje obsah textů frontman kapely Honza Unger. Přitom zřejmě komunikují s vyššími silami. Ostatně materiál ke třetí desce Soundtrack ke konci světa si prý stáhli přímo z vesmíru.

O spolupráci se Zrním teď usiluje téměř každý. Pohybovému souboru VerTeDance složili hudbu k taneční inscenaci roku s názvem Kolik váží vaše touha?, s Markétou Irglovou stvořili nadpozemskou skladbu Mejsó do nového českého filmu Poslední z Aporveru a na dvou skladbách zmíněné novinky zazpívá také Karolina Kamberská.

Momentálně  je pětice zabraná do střádání dobrovolné finanční příspěvky od fanoušků, aby natočila videoklip ke skladbě Rychta. Samozřejmě se také rozjeli vstříc koncertním sálům po celé republice kvůli propagaci poslední desky.
Pokud vás těší podzimní melancholie a úvahy o konci světa, Zrní vám kápnou do noty.