Macho domací pop music Waldemar Matuška si v šedesátých letech minulého století podmanil celé československé publikum. Mohla za to jeho nekonformní čertovská bradka, černé jehlovité oči, nebo mužně hluboký hlas? Zřejmě vše dohromady. Byl to prakticky jediný zpěvák v tehdejší ČSSR, který dokázal konkurovat svému příteli Karlu Gottovi.

Hvězda se z něj stala v Semaforu
Operetní zpěvačku Miu Malinovou (umělecký pseudonym pod kterým vystupovala ve Vídni) zastihl porod ve slovenských Košicích, kde se právě zastavila na svém turné. Psalo se léta páně 1932 a světlo světa zde spatřil její syn Waldemar. Nejmladší ze čtyř bratrů nicméně prožil své dětství v Praze, kde také navštěvoval Husův sbor v Jungmannově ulici. Ve škole přitom dostával z hudební výchovy čtyřku!
V Poděbradech se sice vyučil sklářem, zároveň se však  naučil hrát hned na několik nástrojů (banjo, kytara, kontrabas) a začal vystupovat s různými kapelami. Jakožto sólový zpěvák se uchytil v kavárně Vltava, založil také kapelu Mamo Kvintet. Na konci 50. let vystupoval v Divadélku Reduta, kde si ho všimla dvojice Suchý – Šlitr a pozvala ho do hudebního, dnes legendárního divadla Semafor. Tam se z něj stala hvězda.

Přelomový rok 1962
Svoji první rozhlasovou píseň Suvenýr (1960) nahrál ještě před příchodem do tohoto divadla. Roku 1962 se spolu s Evou Pilarovou přesunul do Divadla Rokoko. Lze říci, že pro Matušku se rok 62 stal rokem přelomovým. Duet s E. Pilarovou  Ach, ta láska nebeská oběma přineslo ocenění Píseň roku 1962 a pro Matušku především Zlatého slavíka (kterého získal ještě roku 1967 a několikrát skončil druhý). V té době vedl bohémský život, čímž se několikrát dostal do konfliktu se státním režimem. Celá šedesátá léta však patřila stejně hlavně jemu (vedle Gotta), vyplňoval televizní i rozhlasový prostor a po odchodu Pilarové zpět do Semaforu nazpíval řadu úspěšných duetů i Helenou Vondráčkovou a Martou Kubišovou. V té době vznikly Matuškovy největší hity, které vesměs tvoří přezpívané zahraniční skladby, jako Jó, třešně zrály (americká Jailer Bring Me Water), Slavicí z Madridu (francouzská Le Rossignol anglais) anebo zamilovaný duet s Vondráčkovou To se nikdo nedoví.

Z rebela loajální zpěvák
Po roce 1968 se Matouškův postoj k režimu, i kvůli náhlé změně politického ovzduší musel změnit. Z lehce rebelujícího umělce se stal politicky loajální zpěvák a tak mohl dostat i ocenění zasloužilého umělce. Od roku 1976 začal Matuška úzce spolupracovat s country/trampskou skupinou K.T.O. (Kamarádi táborových ohňů) se kterou pak vystupoval třeba i na festivalu v americkém Nashvillu. Roku 1986 byla pro vydání připravena deska Jsem svým pánem, ale přišla do prodeje až v roce 1997. Matuška totiž ten rok emigroval spolu se svou ženou Olgou Blechovou na Floridu. Překvapil tím všechny: od politiků po fanoušky. Nevrátil se ani po roce 1989, dále žil v Americe, ale často v Praze koncertoval.
Matuška se také angažoval (ovšem ne cíleně) ve filmech, kde díky přirozenému hereckému talentu tu a tam zazářil. Do dnes nezapomenutelné jsou jeho role v muzikálech Noc na Karlštejně a Kdyby tisíc klarinetů, ovšem za umělecky nejhodnotnější je považována role Zášinky v dramatu Všichni dobří rodáci.

Jeden z největších českých zpěváků zemřel v USA 30.5. roku 2009 na zápal plic a selhání srdce.