Americká kapela Red Hot Chilli Peppers hraje už více než 20 let. Její hudba je na pomezí funky a rocku, nejdeme v ní i rapové prvky. Oba hlavní aktéři, Anthony Kiedis a Michael Balzary (alias Flea), neměli snadné dětství. Pocházeli z rozvrácených rodin. Anthony vyrůstal u otce, který kvůli své herecké kariéře (pod pseudonymem Blackie Dammet hrál v několika hollywoodských béčkových filmech) zanedbával jeho výchovu. I malý Anthony si zahrál v několika snímcích (pod pseudonymem Cole Dammet). Relativně největší slávy dosáhl ve filmu F.I.S.T., kde po boku Sylvestera Stalloneho představoval syna odborového předáka.

Dětství Michaela Flea Balzaryho také nebylo snadné. Narodil se v Austrálii, ale když mu bylo pět, rodiče se rozvedli a on odešel s matkou do New Yorku.

Jeho nevlastní otec Walter Urban byl uznávaný jazzový muzikant. Adoptivní otec měl na Fleu velký vliv. Na jeho popud se začal učit hrát na trubku a klavír, často s ním navštěvoval týdenní „Jam Sessions“. Na druhé straně byl však Urban těžký alkoholik a Fleova matka se o něho musela starat. Na chlapce čas už nezbýval. Většinu dne trávil na ulici. V roce 1972 se přestěhovali do Los Angeles.

Na střední škole byl terčem posměchu, jak pro svou australskou výslovnost, tak kvůli hudebnímu vkusu, odlišnému od většiny vrstevníků, kteří v té době poslouchali disco. Flea preferoval jazz (zejména Milese Davise, Dizzyho Gillespieho, Ornette Colemana). Byl talentovaný, učitelé si ho velmi oblíbili a věřili, že to je jeden z nejnadanějších žáků. Flea hrával v té době na trumpetu v L.A. Junior Philharmonii a ve školním orchestru. Hluboce ho ovlivnilo patnáctiminutové setkání s Gillespiem po jednom z jeho koncertů.

Flea a Anthony se seznámili na střední škole Fairfax. Tou dobou tam už chodili i Hillel Slovak (původem z Izraele) a Jack Irons (narozen v Los Angeles). Tato nerozlučná dvojice židovského původu založila v roce 1977 s několika dalšími studenty kapelu Another School, později přejmenovanou na Anthem. Kiedis a Flea se s členy Anthem dobře znali a již před maturitou v roce 1980 s nimi občas zkoušeli.

Z Anthem vznikly dvě kapely v téměř totožném složení: What is this? a zárodek příštích RHCP, často měnící názvy. Jako trojice (Anthony Kiedis, Michael Balzary, Hillel Slovak) potřebovali ještě bubeníka, a tak nastoupil Jack Irons. A na začátku 80. let spolu začali hrát. V roce 1983 přejmenovali kapelu na Red Hot Chili Peppers a podepsali smlouvu s EMI.

Ale po uzavření smlouvy se Slovak a Irons rozhodli opustit kapelu (chtěli se vrátit k projektu What This?, do kterého už oba vložili hromadu času). Skupina se proto musela porozhlédnout po novém kytaristovi a bubeníkovi. Anthony s Fleou kontaktovali Cliffa Martineze a Jacka Shermana. Výsledkem spolupráce bylo album Red Hot Chilli Peppers. Vyšlo v srpnu 1984, produkoval ho Andy Gill, který však nedokázal vystihnout, v čem je skutečná síla kapely. To, že deskanebyla moc úspěšná, zavinil i odchod Slovaka a Ironse. Ani při živých vystoupeních neměla skupina ty pravé „grády“. O dva měsíce později opustil kapelu také Sherman.

Slovak se však po čase vrátil a v roce 1985 pod producentským dohledem George Clintona RHCHP vydali Freaky Styley. I když si na koncertech pomalu získávali jméno, na prodej alba to velký vliv nemělo. Nejznámějšími skladbami na této desce jsou Jungle Man, Sex Rap, Freakey Styley, If You Want Me To Stay a American Ghost Dance. Vznikly dva videoklipy, Jungle Man a Catholic Schoolgirl Rules.

Až další album, The Uplift Mofo Party Plan (1987), výrazněji zasáhlo do hitparád. K sestavě kapely se opět připojil i Jack Irons. Je to jediná deska, když je můžeme slyšet v kompletní sestavě. Po natočení alba spolu s Faith No More koncertovali v Evropě. Pozici hvězd upevnili následujícím albem, pětiskladbovým The Abbey Road EP, ale bohužel krátce po jeho vydání zemřel Slovak na předávkování heroinem! Album se proslavilo nejen převzatým názvem, ale hlavně svým obalem, na němž skupina přechází ulici úplně stejně jako Beatles o 19 let dříve. Rozdíl je jediný - „Brouci“ na sobě měli víc než jen ponožku nasazenou na přirození.

Z kapely už podruhé a definitivně odešel Irons. Po krátkých proměnách nastoupili John Frusciante a Chad Smith. Volba Smithe byla trošku riskantní, vše, co o něm skupila kdy slyšela, bylo, že si prý „dává bubny k snídani“. Ale ohromil je svým talentem a lehkostí, s jakou hrál. RHCP mohli vydat další desku, kterou nazvali Mother´s Milk a věnovali památce Hillela Slovaka. Hlavně díky kytarovému stylu Johna Fruscianteho bodovali, skupina dostala za Mother´s Milk zlatou desku..

Po tomto úspěchu přešla k vydavatelství Warner Bros a produkce nové desky se ujal Rick Rubin. Blood Sugar Sex Magik vyšla v roce1991. Hlavně díky singlům Give it Away a Under the Bridge byla nebývale úspěšná -  jenom v USA se prodalo přes 7 miliónů kopií. Podle mnohých zůstává dodnes nepřekonaným dílem této kapely. Deska se dostala až na třetí místo žebříčku prodeje, v dubnu 1992 dosáhla platiny. Z ní pocházejí největší hity RHCP: Give It Away, Under the Bridge, Suck My Kiss.

Album What Hits!? vyšlo v roce 1992 jako první kompilační této kalifornské skupiny. Obsahuje hity z první části kariéry. O dva roky později se zrodila kompilace různých rarit a kuriozit na desce Out in L.A. Další vzpomínkou na zemřelého Hillela je song My Lovely Man.

RHCHP získali různá ocenění, jsou nositeli ceny MTV pro nejlepší hardrockovou zpívanou skladbu, v únoru 1993 dostali Grammy za nejlepší hardrockový výkon. Úspěchy podpořili dalšími koncerty, předkapelu jim dělala např. i Nirvana.

7. května 1992 oznámil John Frusciante své pevné, nezměnitelné rozhodnutí odejít ze skupiny. Jeho závislost na drogách se přestávala snášet s rostoucí popularitou. Náhradou byl nejdříve Arik Marshall, ale v kapele se jen ohřál, brzy ho vystřídal Jesse Tobias. Nakonec se kytaristou skupiny stal Dave Navarro. Dostat ho do kapely však  nebylo snadné. Jeho první odpověď na nabídku zněla - ne. Nabídku přijal, až když se RHCP rozhodli nahrát nové album. Při prvním vystoupení s kapelou na Woodstocku 94 byl ale tak nervózní, že zapomněl, co budou hrát.

V červenci 1994 začalo nahrávání One Hot Minute. V pořadí osmá deska vyšla v září 1995. V rámci turné na její podporu poprvé vystoupili i v Česku. Album se však dalšího výraznějšího úspěchu nedočkalo. Odřeknuté koncerty, stále větší problémy s drogami, motocyklové nehody a nakonec odchod Navarra přivedly kapelu na pokraj konce. Neúnavný Flea ale opět zabojoval. Dohodl se s vyléčeným Fruciantem, přesvědčil Kiedise, aby šel na léčení.

Album Californication z roku 1999 se zdálo být dobrým startem do další hudební kariéry kapely. Kiedis zpíval civilněji, v doprovodu bylo více sborů. Z tohoto alba vzešlo hned několik hitů, ať už pomalejších jako Scar Tissue či Otherside, nebo svižnějších jako Around The World. Návrat skupiny zajistily propagační koncerty na různých místech světa, stejně jako mnoho rozhovorů pro média.

Další album přišlo na svět v roce 2002 pod názvem By The Way. O tři roky později vyšla i první živě nahraná deska Live in Hyde Park; skupina jí natočila v londýnském Hyde Parku za tři dny. Na albu Stadium Arcadium (2006) je slyšet ohromná vyzrálost kalifornské čtveřice. Svými hity Dani California, Snow (Hey Oh), Hump DeBump opět zaplnila rádia a hudební televize. V rámci propagační šňůry po Evropě zamířili RHCHP znovu i do Česka.

V prosinci 2009 opět opustil kapelu kytarista John Frusciante. Nahradil ho kolega ze studia Josh Klinghoffer.