Nenechte se zmást rerto a zároveň tak trošku hororovým designem klipu k singlu Falling; Boris Carloff nemá nic společného ani s Frankensteinem, ani s dobou před druhou světovou válkou.

http://www.youtube.com/watch?v=F81Qmg70xHc

Carloffovo jméno budeme možná znát z obalů alb kapely Kryštof nebo Davida Kollera. Je to muž, který řadu českých desek produkoval, málokdo ale ví, že Carloff je také aktivní muzikant a k tomu skvěle zpívá. Jeho první sólovka The Escapist působí na tuzemské scéně trochu jako zjevení; nezní totiž ani trochu česky, přitom  nekopíruje žádná aktuální hudební klišé.

Poslechněte si Borise Carloffa v YouRadiu

Není popová, ale není ani neprostupně alternativní; Carloff si na ní pohrává s melodikou i zvukem, ale každou notu staví přesně na své místo. Hned v úvodní skladbě Shadows zní Carloff jako jazzrapový experimentátor Gil Scott Heron, podobné téma rozvíjí i v I Have Got One Soul. Pohrává si s "obyčejnou" elektronikou i s populárním dubstepem, naléhavost si ale dokáže získat hlasem obráceným do sebe. Jako kdyby si jel po vlasní trase, nezávisle na hudbě.

S albem mu pomáhal baskytarista Jakub Antl (Nightwork) nebo cellistka Terezie Kovalová, ale také lidé, již pracovali s Massive Attack nebo Lanou Del Rey, The Escapist je však především Carloffova deska.

"Základním impulsem bylo vypsání se z umrtí bratra a otce. Dělal jsem na té desce s přestávkami čtyři roky a třikrát jsem ji kromě jedné písně celou vyhodil," říká Carloff. Rázem je tak ještě o trochu víc jasné, proč zní jeho úniková deska tak introspektivně, jako bychom ji četli v nějakém románu.

Desek jako je The Escapist u nás moc nevychází. Zkuste dát Carloffovy a jeho různorodým smutkům šanci, stojí to za to.