Za Laktační psychózu vděčíme Hlasu Česko Slovenska

Na klíně roční dcerku Coco, za sebou jednání, před sebou další práci. Báře Vaculíkové s mateřstvím život aktivní zpěvačky neskončil. Ostatně i o tom je youtubový hit Laktační psychóza, který dala dohromady se svou kamarádkou z kapely Yellow Sisters Léňou. Že v ní kopírují brněnské kolegyně Čokovoko? „Rozhodně ne. Léňa Čokovoko totiž před tím vůbec neznala,“ směje se Bára. Jestli vás Laktační psychóza bavila, brzy dostanete nášup v podobě písničky Vylitá. I v ní budou dívky zpívat o zkušenosti se soutěží Hlas Česko Slovenska.

Opravdu jste se po porodu cítily tak, jak s Léňou popisujete v klipu Laktační psychóza, anebo šlo spíš o reakci na tlak společnosti, která by ženy ráda viděla jako skvělé matky i partnerky?
Hlavní impulz pro vznik písničky byl náš pocit. Šlo o srdeční vyznání aktuálního stavu, který jsme si ještě zkomplikovaly tím, že jsme se přihlásily do soutěže Hlas Česko Slovenska.

K soutěži se ještě samozřejmě dostaneme, nejdřív ale k písničce. Klip k Laktační psychóze vidělo přes půl milionu lidí, což s sebou samozřejmě přineslo i řadu reakcí. Poprosím tě o komentář ke třem z nich. „Odporně neženské divnoosoby, degradující prostřednictvím kolovrátkového, vykradačského a infantilního veršování mateřství. Zcela zbytečný, rádoby feminizující počin.“
Myslím si, že je strašně důležité nebrat se takhle vážně. Svého dítěte si samozřejmě velmi vážím, je to ta nekrásnější věc, která se mi v životě stala. Navíc často jsem naprosto nefeministická matka, které ke štěstí stačí ráno vstát a celý den být s dítětem.
Pak mám ale taky dny, kdy mi to všechno leze na mozek a potřebuju se cítit jako ženská, kterou jsem byla před tím. A jestli jsme urazily něčí city? Popravdě, to je nám jedno. V písničce jsme vyjádřily naše pocity a je jasné, že jsme se nemohly trefit do pocitů všech. 

Komentář číslo dvě: „Velmi mě zaujala proměna etno Yellow Sisters v mírně rapující pop pro matky s dětmi.“ Poslední roky sice vystupujete s vokálním kvartetem Yellow Sisters, ty sama jsi ale začínala s hiphopovými kapelami  Forbidden Fruit nebo Funky Feast…
To je právě ono. Lidi myslí, že nás znají, ale za Laktační psychózou stojím jenom já s Léňou. Když se na Yellow Sisters podíváte blíž, zjistíte, že jde o kombinaci dvou jinak laděných dvojic; my s Léňou jsme vždycky daleko víc tíhly k popu, Toni s Hawou (druhé dvě členky kapely) zase víc k alternativě. Stejně jako pop mám ráda i rap, ale stoprocentně se neidentifikuju ani s jedním žánrem. Laktační psychóza je rapová proto, že nás bavilo skládat komické texty, které jsme pak „zarapovaly“ jako drsné matky.  

S tím vlastně souvisí i třetí komentář, který naráží na podobnost s brněnskou dívčí dvojicí Čokovoko: „ Je prostě nepřehlédnutelná. Silně pochybuju, že by je Yellow Sisters neznaly.“
Já jsem to Léně po dotočení písničky říkala. Ona mi ale odpověděla: „Jaký Čokovoko? Ty neznám, pusť mi je.“ Kopírka Čokovoko tedy rozhodně nejsme, protože Léňa je vůbec neznala. Nicméně když se dozvěděla, co jsou zač, napadlo nás, že bychom se s nimi mohly spojit a udělat písničku My jsme Yellow Sisters, my nejsme Čokovoko. Aby bylo lidem jasné, jaký je mezi námi rozdíl.

Společně s Lenkou jsme se přihlásily do soutěže Hlas Česko Slovenska, kterou v Laktační psychóze několikrát zmiňujete. Proč jste to udělaly?   
Hlas se od počátku tvářil jako úplně jiná soutěž než SuperStar. Měla zájem i o starší lidi, o profesionály. Malovala jsem si, jak by bylo skvělé, kdyby nás tam nechali zazpívat vlastní písničky a mohly jsme předvést, co v nás je.
Pak jsme se ale blíž seznámily s regulemi soutěže a zjistily  jsme, o jak velkou produkci jde a že vlastně vůbec není schopná vyhovět všem. Nicméně jsme si řekly, že když už v soutěži jsme, je třeba vzít to z lepší stránky a využít akce k sebeprezentaci. Myslím si, že tenhle účel soutěž splnila. Byl to vlastně Hlas Česko Slovenska, který nás inspiroval k napsání Laktační psychózy a který nás nastartoval k práci na novém projektu Mateřská.com. 

První kolo soutěže bylo založené na výběru zpěváka či zpěvačky jen podle hlasu. Jaký je to pocit, stát na podiu, zpívat porotcům, kteří jsou otočení zády, a netušit, jestli se někdo z nich otočí?
Strašný. Jeho součástí je i to, že tě celý den udržují v mírném napětí, nevíš, kdy půjdeš na řadu, kolik lidí je před tebou. Pak tě převelí na další stanoviště, pak na ještě jedno a nakonec to přijde, všude jsou mraky kamer a světel. Největší umění na téhle akci je zvládnout stres. Všichni soutěžící ale byli na stejné lodi a tahle soudržnost byla vlastně docela fajn. Všichni cítili, že je tak trochu degradující, když zpíváš porotcům otočeným zády, na druhou stranu princip soutěže jsme dopředu znali. Byla to naše volba.  

Bára v soutěži Hlas Česko Slovenska

Léňa v soutěži Hlas Česko Slovenska

Tebe si do základního týmu vybral tak trochu překvapivě rocker Josef Vojtek. Jak na tebe působil?
Na nic si nehrál, reagoval výbušně, ale nakonec mi byl víc sympatický, než jsem předpokládala. Je ze všech porotců nejsrdečnější.

Kdyby se tehdy otočilo více porotců, kterého by sis vybrala? 
Asi Daru Rolins, možná i Rytmuse. Pravděpodobně bychom se neshodli ve všem, ale podle mě má docela dobrý „čuch“ na hudbu. Nicméně zajímavé je, že už tři týdny před soutěží jsem si říkala, co bych dělala a jak bych se na pódiu zatvářila, kdyby se otočil jenom Pepa Vojtek. Když se to pak stalo, vlastně mě to ani nepřekvapilo. Dokonce jsme pak i tušila, koho dostanu do dvojice v dalším souboji (Markétu Poulíčkovou, pozn. red.).

V souboji s Markétou jsi nakonec neuspěla. Cítíš nějakou křivdu?
Ne. Markéta pak byla prostě lepší, pro tenhle pořad úplně ve všem. Dokonce mi tehdy říkala, že skladbu od Christiny Aguilery, kterou jsme v duelu zpívaly, hrála v patnácti s kapelou. Já jsem ji slyšela poprvé, když mi ji pár dní před tím poslali jako mp3. 

Bára vs. Markéta

Kromě Vojtka, Rytmuse a Dary Rolins sedí v porotě i Michal David. Změnila jsi na někoho z nich po soutěži názor?
Po Hlasu jsem si poslechla CD Dary Rolins, jejíž hudba se ke mně vlastně nikdy před tím nedostala. Něco se mi fakt líbilo, má například tři předělávky písniček, které patří k mým nejoblíbenějším a které 90 % mých kamarádů vůbec nezná. Trochu podobné cítění hudby tedy asi mít budeme.

Mluvila jsi o tom, že soutěž vás s Léňou inspirovala k napsání Laktační psychózy, ale také k práci na nové desce Mateřská.com. Jak daleko jsou přípravy?
Původně jsem chtěla natočit jen dvě písničky; první měla být o tom, že jsme dvě matky s malým dítětem, které se zbláznily a přihlásily se do pěvecké soutěže. Z té vznikla Laktační psychóza. Námět na druhou jsme vymyslely hned ten samý den. Jmenuje se Vylitá a je o tom, že nás z té soutěže vyhodili. S nápadem na celou desku pak přišel můj partner a my s Léňou jsme záhy založily sbírku, přes kterou chceme na desku sehnat peníze. Každému, kdo nám dá alespoň stovku, pak na oplátku pošleme desku s překvapením.

Prozatím máte přislíbeno asi 70 tisíc. Myslíte si, že do května se vám podaří vybrat anoncovaných 200 tisíc?
Brzy chceme poslat do světa do světa nový klip k Vylité, takže doufáme, že nějaké peníze přibudou. Lidi totiž přispívali hlavně několik dní po zveřejnění klipu k Laktační psychóze. I proto jsme se rozhodly, že video natočíme postupně ke všem písničkám. Peníze prostě musíme sehnat, i kdybychom měli sbírku dofinancovat z vlastní kapsy.

Kdo vám s Mateřskou.com pomáhá po hudební stránce?
Aleš Hyvnar z kapelay Al Yaman, který nám pomáhal už s první deskou Yellow Sisters Singalana. Navíc v reggae a tanečním světě to hodně často funguje tak, že kolují různé hudební podklady, které si každý muzikant může podle svého upravit. Použili jsme je jak u Laktační psychózy, tak u Vylité.

Bára s Yellow Sisters

Kromě Mateřské.com vydáváte s celými Yellow Sisters desku remixů a taky desku dětských písniček. Bylo to pro vás jakožto pro matky přirozené, anebo máte – stejně jako řada dalších kapel, jejichž členové dorůstají do věku rodičů – pocit, že v Česku není moc dobrých dětských písniček?
U nás v tomhle směru vede Kašpárek v rohlíku, je ale fakt, že to je skupina lidí, kteří už mají vlastní děti. Nám v kapele to chvíli trvalo. I v době, kdy už jsme v kapele nějaké děti měly, jsme psaly pořád písničky pro dospělé. Nás s Léňou navíc tvorba pro děti vůbec nelákala, pak jsme ale všechny čtyři otěhotněly, narodila se čtyři mimina a dětský směr začal být jasný. Řekly jsme si, že napíšeme dětské písničky, a během tří zkoušek bylo hotovo. Křtít je budeme 21. června v Praze na Dobešce.