Xindl X: Nevím, jestli někdy udělám další desku

Písničkář Xindl X vydal nové studiové album Čecháček made. Deskou, která vyšla ve dvou verzích, akustické a s kapelou, se prý zcela vyčerpal. „Vůbec nevím, o čem budu psát příště. Jestli příště vůbec budu něco dělat,“ říká v rozhovoru pro Kouli.

Naposledy jsme spolu mluvili před rokem a půl, tehdy jsi mi říkal, že s manželkou čekáte první dítě. Teď už máte i druhé.
Jsme prostě rychlí a šikovní.

Mít dvě takhle malé děti musí být zápřah.
Je to super, děti jsou zdrojem jak velké energie, tak také velkého vyčerpání. Energie ale naštěstí převažuje.

Jak zvládáš skloubit děti s prací?
Člověk začne víc selektovat a řešit, jak bude trávit čas. Když už něco dělat a někam jezdit a hrát, tak tam, kde to bude opravdu stát za to. Taky teď zdaleka nepíšu tolik textů pro jiné lidi. Peníze byly a budou, ale my nebudeme. Chci si ušetřit aspoň nějaký volný čas pro sebe a svoje děti.

Poslechněte si Xindla X v Youradiu

Děti tě tedy při práci nijak nevyrušují?
Ne, jsou pro mě velkou inspirací. Kolikrát raději píšu v pokoji, kde je shon a kde občas musím od kytary chytat dceru, aby nelezla na topení. Mám je rád kolem sebe.

Ovlivnilo rodičovství tvoji novou desku?
Hodně mě to formovalo. Nová deska je podle mě angažovanější, je na ní více protestsongů. Je přirozené, že s dětmi začnou určité věci, které se ve společnosti dějí, více vadit. Já sám můžu kdykoliv emigrovat a na všechno se tady vykašlat, ale co ty děti. To je další generace, pro kterou by bylo fajn zachovat stát v pořádku.

Mluvil jsi o protestsonzích. Nezdá se ti, že je to už trochu ohrané?
Myslím, že ne. Dokud se v naší společnosti dějí špatné věci, je potřeba zpívat proti nim. Ohrané to bude v momentě, kdy písničky zaberou a lidem konečně dojde, jak jsou hloupí.

Takže věříš, že to jednoho dne zafunguje?
Člověk musí aspoň doufat.

Jde psát takové písničky do smrti?
To teď nevím, ani nevím, jestli jde písničky jako takové skládat celý život. Člověk se formuje a zatím bych spíš řekl, že jsem touto deskou vyprázdnil svůj šálek. Vůbec nevím, o čem budu psát na příští desce, jestli nějakou příští desku budu dělat a pokud ano, kdy ji budu dělat. Zatím o tom nechci přemýšlet. Dodělal jsem projekt, na němž jsem strávil rok a půl času, uvidíme, co bude dál.

Pojďme k desce Čecháček made. Ve dvou písničkách tam s tebou zpívají dvě ženy, Olga Königová z Ille a Mirka Miškechová. Jak jsi k nim přišel?
S Mirkou Miškechovou jsem se seznámil asi před rokem na Slovensku, kde jsem jel turné. Kamarád, který mi zařizuje na Slovensku koncerty, mi řekl: V Nitře ti dám jednu předskokanku, ta se ti bude líbit. Odpověděl jsem, ať se na to vykašle, že nechci žádné předskokanky, ale on, že ne, že si prý sedneme. A opravdu, její projev a písničky mě oslovily natolik, že jsem si ji vzal s sebou na zbytek té šňůry. Během toho padnul nápad, že bychom mohli udělat skladbu o neporozumění, ať už o mužsko-ženském anebo o mezinárodním. Napsal jsem muziku a českou část textu a nechal jsem v něm prázdná místa, aby je Mirka dopsala. Takhle vznikla Cudzinka v tvojej zemi.
S Olgou Königovou se známe hodně dlouho, ještě z dob, kdy fungovala v Obří broskvi. To byla svého času moje nejoblíbenější česká kapela a já jsem hudební vystupování začal tím, že jsem jezdil jako jejich předkapela. Do písničky V blbym věku jsem si ji vybral, až když byla skladba hotová. Říkali jsme si ve studiu, že v refrénu by byl hezký ženský hlas, vzpomněl jsem si na Olgu a naštěstí ji ukecal.

Pojedou s tebou holky i na turné?
Ještě jsem o tom s nimi nemluvil. Byl bych ale rád, kdyby mě na podzimní části turné s celou kapelou doprovodily.

Turné bude mít dvě části, jarní pojedeš sám, kapela se k tobě přidá až na podzim. Nebudeš si na jaře připadat na pódiu opuštěně?
Opuštěně si připadám, jenom když lidi nereagují, což se naštěstí moc nestává. Kolem minulé desky jsem měl zraněné ruce a nemohl jsem sám hrát na kytaru, a tak jsem vystupoval jen s kapelou. Tehdy mi sólové hraní – tedy něco, s čím jsem před lety začínal – začalo chybět. Při sólovém hraní vzniká jiný druh chemie, je to daleko větší adrenalin. S kapelou je to zase jiná energie a rozhodně se jí nechci vzdát; letní festivaly a velké akce proto jezdíme s kapelou a mezi to vkládám komorní koncerty, které jezdím sám s kytarou.

http://www.youtube.com/watch?v=wiO352j9aug

Co přesně se ti stalo, že jsi nemohl hrát?
Moc jsem hrál a dostal jsem z toho zánět šlach na obou rukách. Zánět trvá asi čtrnáct dní, ale ruce se z toho potom třeba rok a půl vzpamatovávají. Chodil jsem i denně na rehabilitace, doma jsem cvičil. Potom jsem postupně začal hrát, nejdřív na ukulele, později na měkčí nylonovou kytaru a až potom jsem se vrátil.

V klipu k písničce Barbína mě zaujalo, že animované panenky mají podobné sykavky jako ty. Jako by se jejich rty obtiskly z tvých.
Holky v klipu opravdu otevírají pusu podle mé pusy. Klip vytvořil výtvarník Ondra Pfeiffer, kterému jsem poslal video své pusy, jak zpívá Barbínu, a on ji potom obrázek po obrázku překresloval. Nejdřív mi říkal, že na to má super program, že to tam jen naťukám a postavy že budou mluvit jako já. Samozřejmě to vůbec nedopadlo, takže to nakonec musel dělat zvlášť.

V klipu je také scéna, kdy barbína šňupe koks. Je s tím nějaký problém u hudebních televizí?
Vůbec by mě nenapadlo, že by to mohlo někomu vadit, nicméně jsem zjistil, že třeba na Óčku tenhle záběr rozmazávají. Připadá mi to zvláštní. Ve filmech je taky zobrazované násilí nebo drogy. Je to skutečnost, která se děje, tak proč ji rozmazávat.