Vydali jsme se do kina hledat Ztracené město Z. Co jsme objevili?
Stejně jako kdysi britský objevitel Percy Fawcett do amazonské džungle vstoupí 20. dubna do českých kin snímek Ztracené město Z. Tváří se to sice jako další pokus o Indianu Jonese, ale je to právě naopak...
Na úvod trochu kontextu. Percy Fawcett byl britský důstojník a objevitel, který roku 1906 podnikl expedici do Jižní Ameriky. V pralese pak objevil pozůstatky ztracené a podle něj velice vyspělé civilizace. Město, ve kterém měla sídlit, nazval Z a zbytek života věnoval snaze ho objevit. Poslední výpravu podnikl spolu se svým synem roku 1925 – ani jeden z nich se ale nevrátil a dodnes se přesně neví, co se s nimi stalo. Fawcett je považován za posledního viktoriánského badatele a amazonského Davida Livingstonea.
Dlouho jsem si myslela, že dobrý film je takový, z něhož vyvstane alespoň jedna otázka, která divákovi další dny a klidně i týdny nedá spát. Velmi rychle mi ale došlo, že takovou otázkou klidně může být třeba „Tohle jako fakt někdo myslel vážně?“. Životopisný snímek Ztracené město Z také jeden takový palčivý dotaz nabízí – a sice, jak mohl na základě tak zajímavé látky vzniknout tak zoufale nudný film?
Fawcettův život inspiroval například Sira Arthura C. Doyla nebo postavu Indiany Jonese. Člověk by tedy řekl, že film o něm bude dobrodružnou podívanou. Ne akční, to určitě ne – ačkoliv obsazení Charlie Hunnam, Tom Holland a Robert Pattinson si o spektakulární podívanou skoro říká – ale plnou atmosféry a autentických pocitů, které mělo vyvolat prostředí nehostinného a nezkrotného pralesa spolu se sugestivním hudebním podkresem a věrohodným zapálením herce v hlavní roli.
Toho se ale divák dočká v minimální dávce, a i ta se ztratí v nekonečném čekání na to, kdy už se začne něco dít. Jak film běží, klišé toho nejhrubšího zrna – jako třeba záběr obrázku milovaného pralesa, zachyceného v ostnatém drátu, jímž jsou obehnány smrtící válečné zákopy – se kupí jedno na druhé a člověk v sále přemýšlí, jestli by se někdo pohoršoval, kdyby odešel.
Celé to vypadá jako scenáristický brainstorming, kdy se nahazují i ty nejabsurdnější nápady s tím, že z toho třeba něco bude.
„Ten syn ho musí nesnášet, ale počkej, vždyť na tu poslední výpravu jeli spolu.“
„Tak co kdyby se smířili po téměř smrtelném zranění otce?“
„Ty jsi koumák!“
„No to víš, už jsem takový. Hele, a dal by se tam nějak protlačit aspoň jeden motivační proslov?“
„No dal, dal!“
Škoda, že někoho nenapadlo říct, že mnohem zajímavější a dobrodružnější by bylo natočit film o Fawcettově manželce Nině (Sienna Miller). Ta má ve snímku pidiprostor a je tam v podstatě jen od toho, aby ukazovala, že paní Fawcett byla neobyčejně emancipovaná žena, která, jak sama říká, „kdyby mohla, tak nosí kalhoty“. Životopisný snímek o svobodomyslné ženě s nulovým společenským postavením, jejíž manžel si hraje na hrdinu někde v pralese, na domácí půdě ho mají všichni za blázna a ona sama musí vychovávat tři děcka. Za mě by to fungovalo tisíckrát lépe.
Pokud máte chuť na dobrodružnou podívanou, pusťte si raději toho Jonese, to je alespoň legrace. A jestli vás zajímá přímo Percy Fawcett, v roce 2011 byl natočen dokument Ztracen v Amazonii: Záhada plukovníka Percyho Fawcetta, který jsem sice neviděla, něco mi ale říká, že bude určitě poutavější, než toto hrané „veledílo“ Jamese Graye.
Hodnocení: 2 z 5 koulí
Ghost in the Shell: 5 důvodů, proč to vidět, a 4, proč ne
Kráska a zvíře: Z pohádkové klasiky je emancipovaný muzikál. Je to dobře, nebo špatně?
