V zákulisí divadla: Co jsme se tam naučili?

Jeviště, šatna, hlediště, herecká šatna, zákulisí, zkušebna, fundus - všechny tyto místnosti spojuje jedno slovo - DIVADLO. Ale ne do každé z nich se dostanete. Jdete-li do divadla, vaše cesta začíná v šatně a končí v hledišti, pominemeli pak následné posezení v divadelní kavárně. Málokdo si tak uvědomí, jaké prostory mu unikají. A to jste mohli alespoň na jeden den změnit. Dne 10. září se uskutečnil Den otevřených dveří Švandova divadla na Smíchově, při kterém jste mohli nakouknout i tam, kam se za normálních okolností nedostanete.

Program se nesl v duchu představení Popeláři a byl rozdělen do dvou částí – dopolední a odpolední, přičemž prohlídky začínaly vždy v celou hodinu. Dopolední část trvala od 9 hodin do 12 hodin a byla vyhrazena školám s nutností rezervace (jedna z prohlídek byla i ve znakové řeči pro neslyšící). Odpolední část pak začínala úderem 15. hodiny a končila v 19hodin. Každou prohlídku vás ve dvojici doprovázeli herci a členové vedení divadla. V průběhu dne jste se mohli vyfotit jako „popelář”, odnést si plakát oblíbené inscenace nebo si během prohlídky zasoutěžit o hodnotné ceny a o cenu největší – den na kuka voze.

Našimi průvodci byli Jacob Erftemeijer, nový člen hereckého souboru, student DAMU, a Lucie Kolouchová, dramaturgyně divadla. Na začátku jsme se dozvěděli něco z historie samotného divadla, které bylo otevřeno 1.října roku1881 představením Hubička od Bedřicha Smetany. Je tak třetím nejstarším divadlem v Praze, hned po Stavovském divadle a Státní opeře. Za svou existenci divadlo vystřídalo hned několik názvů – U Libuše, Intimní divadlo, Realistické, Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého či Divadlo Labyrint. V současné době je oficiálním názvem Švandovo divadlo na Smíchově, ředitelem je Daniel Hrbek, uměleckým šéfem pak Dodo Gombár. A hned ve vestibulu nás čekalo překvapení v podobě první soutěžní otázky, na kterou nejrychlejší správně odpovídající návštěvník získal hodnotnou cenu v podobě košů na tříděný odpad. Po troše historie následoval přesun do Velkého sálu Švandova divadla.

Velký sál má dnes podobu, jakou mu dala rekonstrukce roku 2002 ve spolupráci s Davidem Vávrou. Při plné kapacitě se sem vejde 300 lidí. V současné době se zde hraje devět inscenací i s anglickými titulky. Prostor je vybaven indukční smyčkou pro nedoslýchavé a jednou za měsíc se hraje představení pro neslyšící. Ve velkém sále na nás čekala druhá soutěžní otázka a ukázka z představení Popeláři. Naše cesta pak pokračovala přímo na jeviště.

Byl to krásný pocit, stát a dívat se z místa, na kterém prakticky denně hrají herci své druhé životy pro nás diváky. Samo jeviště je 9 metrů široké, 12,5 metrů hluboké a 21 metrů vysoké. Má dvě propadla, osmnáct táhel a dvě opony (klasickou a železnou protipožární). Rovněž na jevišti jsme si mohli zasoutěžit a pomalu se přesunout za jeviště do zákulisí a seznámit se s prací inspice. První, co většinu lidí napadne, je, že se jedná o nápovědu. Ano i ne. Švandovo divadlo nápovědu nemá, ale přesto má inspici. Inspicient (ve Švandově divadle mají dvě inspicientky) se stará o průběh představení, komunikuje s herci, posílá je na jeviště, pracuje s kamerovým systém, je ve spojení se studiem a mnoho dalšího. Záslužná práce. Další zastávkou byly herecké šatny, maskérna, fundus. Pro zajímavost – v hereckém souboru je více mužů než žen. Posledním místem naší návštěvy pak bylo studio Švandova divadlo.

Vzniklo roku 1991 spojením dvou sklepů. Původně se do něj chodilo úplně jinými dveřmi, které nebyly součástí samotného divadla. Ve studiu se nyní hraje osm inscenací, má kapacitu 60 až 100 míst a mimo herce Švandova divadla zde hostují i tři soubory: Dětské divadelní studio, Buchty a Loutky a divadlo Spektákl. Poslední zmiňovaný soubor pro nás připravil malou ochutnávku své připravované hry Chaplinovy děti. Ve studiu nám byla položena poslední soutěžní otázka a k ní otázka od divadla Spektákl. Naše prohlídka skončila, ale rozhodně tím neskončil program.

V 17.30 začal workshop, díky kterému jsme si mohli prohlédnout nahrávací místnost, dozvědět se něco o práci zvukaře, vyzkoušet si do mikrofonu říci pár vět a slyšet tak svůj hlas. Závěr workshopu nás čekal v herecké zkušebně, kde nás očekávali členové Hereckého studia Švandova divadla – amatérského souboru, aby nám ukázali, jakým způsobem a hrami se rozcvičují, zlepšují (mimo)slovní komunikaci, pohyb. První hry na Samuraje jsme se účastnili i my návštěvníci. Hereckou zkušebnou už byl program ale opravdu u konce, abychom mohli eventuálně pokračovat v divadelní kavárně.