V kruhu až příliš úzce rodinném: Incestní klan Coltových přežíval čtyři generace
Množili se jako zvířata, žili jako zvířata. Tak byl popisován odstrašující případ rodiny Coltových, incestního klanu, jehož členové mezi sebou bez ohledu na věk a příbuzenské svazky provozovali nejrůznější sexuální praktiky.
Desítky let je všichni v okolí jen podezřívali, až je jednoho dne prozradila upovídaná dcera. Ta si svým sestrám stěžovala, že je těhotná a neví, který z bratrů je otcem. Vpravdě nestandardní rozhovor na dětském hřišti vyslechla jiná holčička a vyděšeně vše řekla mamince. Tím se rozjelo vyšetřování klanu Coltových (příjmení rodiny i jména příslušníků byla změněna během soudního procesu v roce 2012), incestního kultu z Nového Zélandu.
Všechno to začalo roku 1966, když se sourozenci Tim a June Coltovi vzali a postupně spolu zplodili sedm dětí: Marthu, Franka, Paulu, Cherry, Rhondu, Betty a Charlieho. Děti manželé od začátku vedli k sexuálním vztahům nejen mezi sebou navzájem, ale i s maminkou a tatínkem. Už v útlém věku jim ukazovali pornočasopisy a často je přemluvili k názorným ukázkám některých praktik, kterým ostatní přihlíželi, aby se poučili. Děti taky údajně pro zábavu dokonce chytaly menší zvířata a hyzdily jim genitálie.
Rodina se často stěhovala a i tak se sousedů vždy stranila. Čas změnit místo přišel vždy ve chvíli, kdy někomu z daného města začalo připadat divné, že děti nechodí do školy, k lékaři a obecně se příliš neukazují ve společnosti. Tak klan Coltových přežíval několik generací, až do roku 2012.
Právě tehdy policie objevila jejich „hnízdo“. V lese nedaleko malého městečka v Novém Jižním Walesu policisté Coltovým rozbili doslova tábor. Vyšetřovatelé tam nešli 38 členů rodiny, od babiček a dědečků až po malá vnoučátka. Všichni tam žili v šílených podmínkách, ve špíně, ve stanech, karavanech nebo maringotkách, bez vody, bez elektřiny. Přítomní detektivové později popsali první dojem jako „strašlivý, a to ještě ani neznali celou pravdu“.
Po takovém objevu logicky zasáhla sociálka, která si do péče vzala všechny do věku 16 let, celkem asi tucet nezletilých. Většina z nich byla nějakým způsobem postižená, několik bylo slepých či hluchých, jiní trpěli nějakou fyzickou deformací a žádné z nich neumělo pořádně číst a vyjadřovat se. Některé z dívek byly těhotné, tvrdily ale, že otci jejich dětí jsou cizí muži. Až testy DNA ukázaly, že rodiče všech z klanu jsou blízcí příbuzní.
Soud byl rozlícen a poměrně rychle došel k verdiktu – hlavy rodiny uvěznit, děti odebrat a všemi prostředky jim zabránit v dalších stycích s biologickými příbuznými, kteří se o to neustále pokoušejí. Nekompromisní rozhodnutí soudce obhájil prohlášením, že „ty děti nejsou v žádném případě schopné se někdy zcela vzpamatovat a začlenit do normální společnosti“. Jako by té obhajoby bylo potřeba…
Příběhy sériových vrahů speciál: Zvrhlé sexuální návyky a libůstky nejslavnějších mordýřů
Příběhy sériových vrahů speciál: Životní story 3 zločinců, kteří inspirovali horor Wolf Creek
