Provoz webu Koule byl ukončen. Další informace naleznete na Evropa 2, Frekvence 1 a Youradio Talk.
Probudit se uprostřed noci v hotelovém pokoji, v domě přátel nebo dokonce ve své dětské posteli během návštěvy u rodičů může být zneklidňující zážitek. Smysly zaplaví vědomí nezvyklého prostředí následované záchvěvem paniky a člověk se cítí dezorientovaný. Vnitřní kompas se chvíli bezmocně protáčí, než mu dojde, kde vlastně je, a proč mu tam nic nepřipadá povědomé. Následující ráno se pak spáč probudí bez potřebného odpočinku a stále ze sebe setřásá mlhu nekvalitního spánku, zatímco se tápavě shání po první ranní kávě. Následující noc už naštěstí bývá podstatně snazší. To vše podle týmu vědců z americké Brownovy univerzity spadá do takzvaného "efektu první noci", který se rozhodli prostudovat a výsledky zkoumání zveřejnili v časopise Current Biology.
S pomocí neurologických zobrazovacích technik vědci zjistili, že při spánku na novém místě usne jen polovina mozku, zatímco ta druhá zůstává částečně vzhůru na jakési „noční hlídce“. Tato funkce slouží jako nástroj pro přežití v neznámém a potenciálně nebezpečném prostředí, kdy bdělejší část mozku má schopnost vyburcovat spáče při jakémkoli nezvyklém vnějším podnětu.
„Jde o podobný druh spánku jen jedné mozkové hemisféry, jako mají mořští savci a někteří ptáci,“ vysvětlila spoluautorka studie Juka Sasaki.
„Delfíni a velryby spí jen jednou mozkovou hemisférou, zatímco druhá zůstává vzhůru,“ pokračovala a dodala:
„A naše mozky mohou mít miniaturní systém podobný tomu, jaký mají delfíni a velryby.“