Tonya Graves: K muzice mě přivedla teta

Tonya Graves se v České republice proslavila jako svérázná zpěvačka kapely Monkey Business. V současné době vychází její první sólová deska I´m the Only Me, kterou dala dohromady s Hynkem Tomanem ze Support Lesbiens. Zní jinak než řadovky „opiček“, popověji a přímočařeji. Zkrátka tak, jak si Tonya přála. „Mám pocit, že čím jsem starší, tím jsem sama se sebou spokojenější,“ říká.

V létě jsi zpívala s Monkey Business a s Terezou Černochovou. Jaké to bylo?
Tereza s námi byla na pár festivalech a bylo to moc fajn. Zpívá dobře a pro mě to byla milá zkušenost.

Neznamená to tedy, že by tě v kapele v budoucnu úplně nahradila?
Mezi mnou a Terezou není žádná konkurence, jsme kamarádky. To, že vydávám sólovou desku, rozhodně neznamená, že se chystám z Monkey Business odejít. S kapelou budu pokračovat dál.

Je pro tebe velký rozdíl, když jsi na pódiu s Monkey Business a když tam stojíš sama za sebe?
Ano, je. S Monkey jsme kapela, jsme tam všichni dohromady jako tým. Ale když jsem na jevišti sama, tak – přestože tam sama nejsem, stojí za mnou doprovodní muzikanti – jsem tam jako Tonya Graves a lidé mě posuzují samostatně. Pokud se na koncertě něco pokazí, tak jsem já ta špatná, i když za to třeba nemůžu. Zkrátka všechna odpovědnost je na mně.

Zpívají se ti jinak tvoje vlastní písničky než písničky, které pro tebe napsal někdo jiný?
To bych neřekla. Rozdíl mezi mnou a Monkey je ten, že na svoji desku jsem psala všechny texty sama, kdežto u Monkey máme textaře. Když jsem psala pro sebe, bylo to o něco jednodušší, protože jsem musela uspokojit jen jednoho člověka a ne sedm lidí.

Deska se jmenuje I’m the Only Me. Co je to za vkaz?
Nepotřebuji ze sebe dělat někoho jiného nebo něco, co nejsem. Nebojím se pouštět do věci, které mě potěší. Nebojím se být sama sebou.

To ses někdy v minulosti bála?
Asi úplně ne, ale mám pocit, že čím jsem starší, tím spokojenější sama se sebou jsem.

S deskou ti pomáhal Hynek Toman ze Support Lesbiens. Proč zrovna on?
S Hynkem jsme už dlouhou dobu přátelé. Já zpívám, ale hudebník nejsem, nehraju na nástroje a muziku skládat neumím, proto jsem poprosila několik lidí, jestli by mi s hudbou pomohli. Hynek byl mezi nimi.

Takže by se dalo říct, že u tebe vyhrál konkurz?
V podstatě ano. Ale zase to nechápej tak, že by ostatní dodali nějaké hrůzy, prostě v současné době mi Hynkovy věci nejvíce sedly. Přinesl mi nejdříve jednu písničku, pak druhou a všechny byly tak krásné, že jsme nakonec udělali společně celé album.

Koho dalšího jsi oslovila?
Další kamarády, nechci je jmenovat.

Zkus říct, v čem přesně byla Hynkova hudba tak výjimečná.
Byla prostě jiná, cítila jsem od samého začátku, že nám to spolu bude fungovat. Asi to bylo hlavně proto, že Hynek mi dal úplně odlišnou muziku, než které se běžně věnuji. To mě přitáhlo asi nejvíc. Ostatní dodali krásný věci, ale bylo v nich slyšet, že při skládání mysleli na to, co normálně dělám. A já si řekla, že prostě zkusím něco, co jsem ještě nezkusila.

V rádiích už nějaký čas běží singl 39 Reasons o tom, proč bys mohla zpívat blues. Tedy – jaké jsou?
To je myšleno trochu ironicky. Pár lidí se mě totiž už ptalo, proč nezpívám blues. Je milion důvodů, proč bych ho mohla zpívat, ale momentálně chci dělat něco jiného. Když to vezmeme do důsledků, forma 39 Reasons blues je, ale veselejší. Lidi od blues očekávají melancholii, ale o tom to vůbec není. Blues miluju, mohou tam být silné emoce, ale nemusí být za každou cenu smutný.

Je pravda, že jsi při natáčení klipu k 39 Reasons skákala pět hodin na trampolíně?
Nejméně. Všechno mě potom bolelo, bylo to asi jako po třiceti devíti hodinách v posilovně. Ale bylo to úžasné, tak jsem si to oblíbila, že jsem si trampolínu hned koupila domů, mám ji na zahradě.

Tonya Graves – 39 Reasons

Zaujal mě název písničky Einstein. O čem je?
Zase trochu sarkastický název. Je o tom, že my jako lidstvo jsme čím dál tím hloupější. Teď jsem třeba viděla v televizi nějakou reklamu na vodu. Oni tam řeknou nadšeným hlasem „Voda!“ a ty si hned pomyslíš: „Jo! Tohle musím mít! Musím mít vodu!“ Nebo když je někdo schopný zaplatit deset milionů dolarů za ramínka Paris Hilton. Neustále jsme posedlí blbostmi a úplně jsme zapomněli na dobré věci, jako je například čtení knih nebo obyčejná procházka přírodou. To nás vůbec nezajímá, zajímá nás jen, co dávají v televizi, co je na internetu a vůbec nepoužíváme mozek. Einsteini jsme.

Máš nějaké oblíbené místo v přírodě, kam ráda a nejčastěji chodíš?
Kamkoliv, kde jsou stromy, hory a čistý vzduch.

Album obsahuje i coververzi Timberlakova Cry Me a River. Máš k té písničce nějaký vztah? Proč sis vybrala právě tuhle?
Je moc krásná, moje nejoblíbenější. Tak nějak se to sešlo, že je to zrovna Timberlakův nejznámější song. Neumím si představit, že bych udělala třeba cover Sexy Back, to by asi nefungovalo. 

Ještě bych se chtěla zastavit u písně Not Enough, kde kromě jiného zpíváš „tolikrát jsi řekl promiň, tolikrát jsi řekl, že se změníš, to nestačí“. Je to zkrátka takový typicky ženský text…
Taky rozčílená písnička! Pořád říkáme „promiň, omlouvám se“, ale to je přece hrozně jednoduché, to přece vůbec nestačí. Není přece dostatečné se pořád dokola omlouvat, když nemáš v plánu se skutečně změnit. Je důležité, abychom byli upřímní a neplácali slova jen tak do prázdna.

Ve skladbě Keeper zpíváš s Kryštofem Michalem se Support Lesbiens. Čí to byl nápad?
Vyplynulo to tak nějak oboustranně. Kryštof je skvělý zpěvák s výbornou angličtinou, takových lidí je tady málo. Taky jsem na desce nechtěla mít milion hostů, to máme vždycky s Monkey Business. Taková sólová deska nemá smysl.

Kdo je Sharon Ruth Wise, které jsi desku věnovala?
Je to moje teta a má nádherný hlas. Když jsem byla dítě, pořád jsem slyšela její zpěv. Měla šanci stát se zpěvačkou, byla ale příšerná trémistka. Doma ale zpívala pořád, u sporáku, u dřezu, na zahrádce… Vždycky jsem zpívala s ní, to ona mě přivedla k muzice.