The Smashing Pumpkins se vracejí v plné parádě

Pět let po mizerné desce Zeitgeist přichází The Smashing Pumpkins s novinkou Oceania. Hlavní a jediný původní člen kapely Billy Corgan se na ní obklopil mladými spoluhráči, což se mu velmi vyplatilo. Oceania je nejlepší deskou skupiny od dob fenomenální nahrávky Mellon Collie And the Infinite Sadness.

Dosud poslední nahrávka The Smashing Pumpkins, deska Zeitgeist z roku 2007, se vážně nepovedla. Temnota a tvrdost, která na předchozí Machina/The Machines of God funkčně vyjadřovala deziluzi citlivé Corganovy duše z nelítostného fungování nahrávacího průmyslu (i celého světa), se tu stala jen okázalou manýrou.

Ukázalo se ale, že značka The Smashing Pumpkins prostě funguje; mizerného Zeitgeistu se prodalo víc než dvou Corganových předchozích opusů – sólovky The Furure Embrace a jediné řadovky Mary Star of the Sea Corganovy druhé kapely Zwan.

Poslechněte si Smashing Pumkins v YouRadiu

Přesto se Billy Corgan po Zeitgeistu cítil nepochopen a oznámil, že rezignuje na formát dlouhohrajících desek alb. Skladby z plánované čtyřiačtyřicetipísňové kolekce Teargarden by Kaleidyscope začal dávat ke stažení na internet. Dosud vydaná dvanáctka ale žádné haló nevyvolala, Corgan se tedy nakonec rozhodl ještě jednou (?) zkusit vydat kompletní album; a po extrémně dlouhém úvodu je třeba konečně říct, že Oceania je sakra dobrá deska.

Megaloman Corgan dříve často nenechával své spoluhráče nahrávat na desky jejich party s tím, že si to sám udělá líp; na nové desce se ale obklopil mladými muzikanty a prý při nahrávání poprvé fungovali jako skutečná kapela.

Rozhodně se to vyplatilo. V úvodním Quasaru ještě slyšíme názvuky naštvanosti přechozích dvou alb The Smashing Pumpkins, pozitivnější Panopticon pak nechá vzpomenout na desku Zwan (která v roce 2003 zněla, jako kdyby Billy Corgan objevil extázi nebo mu zabrala antidepresiva).

Třetí píseň desky, první singl The Celestials, je pak jednou z nejkrásnějších skladeb The Smashing Pumpkins vůbec. Mix akustické kytary a smyčců s naléhavým Corganovým hlasem postupně graduje až k pompéznímu nástupu sborů a elektrických kytar. Corgan se zkrátka na Oceanii vrací do devadesátých let, k tomu, co mu přineslo díky deskám Siamese Dream a hlavně Mellon Collie And the Infinite Sadness celosvětovou slávu.

http://www.youtube.com/watch?v=-J8ZovACP6U

Corgan na Oceanii nasbíral silné písničky a těžko vybírat, která z nich by se měla stát dalším singlem; křehká My Love Is Winter, Pale Horse o antidepresivech nebo One Diamond/One Heart, postavená na zvuku syntezátorů, které se mimochodem na Oceanii objevují nejčastěji ze všech desek The Smashing Pumpkins.

Corgan je samozřejmě megaloman a heslo “méně je někdy více” nevyznává; šedesát minut emotivní muziky je zkrátka hodně, osobně bych se klidně obešel bez epické art-rockové titulní skladby alba, která je natažená na devět minut, i bez závěrečné cody Wildflower, kde mix smyčců a syntezátorů zní zbytečně přeslazeně.

“This band will not fucking die!” říkal Billy Corgan na koncertě v Praze v roce 2008 a po albu Zeitgeist to znělo hodně pyšně. Oceania ale rozhodně potvrzuje, že The Smashing Pumpkins ještě nějakou dobu žít budou.

The Smashing Pumpkins – Oceania
Vydavatelství: EMI
Celkový čas: 60:02
Seznam skladeb: Quasar, Panopticon, The Celestials, Violet Rays, My Love Is Winter, One Diamond, One Heart, Pinwheels, Oceania, Pale Horse, The Chimera, Glissandra, Inkless, Wildflower