The Cranberries: Z šelmy se stalo krotké kotě

„Všichni ostatní to dělají, tak proč bychom nemohli i my?“ zeptali se tehdy na začátku kariéry The Cranberries spolu s první deskou. Desítky miliónů prodaných kusů a celosvětový úspěch jim v následujících letech daly vcelku jasnou odpověď, novince Roses se už nic podobného nepovede. Irům dnes chybí energie i hity.

Přestože se o nové desce The Cranberries špitalo poslední tři roky, tedy přesně od doby, kdy to dala kapela po dlouhé pauze znovu dohromady, jisté nebylo vůbec nic.
Následník poslední Wake Up And Smell The Coffee se začal chystat už před devíti lety, jenže čtveřice se uprostřed příprav rozhodla uložit nahrávání i samotnou kapelu k ledu. Napodruhé už vale šechno vyšlo podle plánu a novinka Roses tak od konce února voní světem.

U producentského kormidla znovu stojí starý známý Stephen Street, s nímž Irové spolupracovali už na zmiňovaném debutu Everybody Is Doing It, So Why Can‘t We? a zejména na průlomovém a hity nabitém No Need To Argue. Pecky jako Zombie, Ode To My Family, I Can’t Be With You nebo Linger, pamatujete? Marná sláva, na novince nic podobného nenajdete.

Je to právě chytlavost, která novým brusinkám chybí nejvíc. Možná The Cranberries nemají nápady nebo – což je pravděpodobnější – už to s přibývajícími lety zkrátka cítí jinak. Nechtějí vzrušeně jiskřit, nechtějí vymýšlet překvapivé postupy; chtějí jen zamyšleně koukat z okna do malebné irské krajiny (ostatně folk je z Roses slyšet víc než kdy dřív) a na zamlžené sklo malovat svoje melancholické nálady.

Byť vcelku přirozený, posun je to opravdu znatelný. Zatímco na všech minulých deskách měli dostatečný prostor i živější rockové kousky, Roses se od první do poslední minuty (snad jen s výjimkou singlu Tomorrow a povedené Schizophrenic Playboy) táhne v poklidné, až skoro unavené náladě. Elektrická kytara jedinkrát pořádně nezařve, zvuk nezhoustne. Všude jen laskavost a pochopení. A Dolores O’Riordan? Z šelmy se stalo krotké kotě, líně se válející na zápraží.

Kapela ale nevybočuje ani druhým směrem. Emoce drží při zemi, nepouští se do velkolepých gradací, a přestože citelně přibylo smyčců, atmosféře a výrazu nijak nepřidaly. Jako by se během těch čtyřiačtyřiceti minut vlastně nic nedělo, jako by si The Cranberries svůj návrat vůbec neužívali.

Hudebně Roses nikoho neurazí. Jsou to vlastně docela příjemné a nekonfliktní písničky. Nečekalo se ale od téhle čtyřky mnohem víc?

The Cranberries – Roses
Celkový čas: 44:20
Vydavatelství: Cooking Vinyl
Seznam skladeb: Conduct, Tomorrow, Fire & Soul, Raining In My Heart, Losing My Mind, Schizophrenic Playboys, Waiting In Walthamstow, Show Me, Astral Projections, So Good, Roses