The Cranberries přivezli zklamání
The Cranberries se po deseti letech vrátili do Prahy. Nejspíš nikdo nečekal, že zboří pódium, odpálí ohně a skočí stage diving. Doufalo se spíš v důstojné zavzpomínání na staré časy, pohupování v kolenou či zasněné úsměvy při vzpomínkách na tehdejší časy. Brusinky ale překvapily - bohužel v tom horším slova smyslu.
Slovenku Katarínu Knechtovou u nás není třeba představovat. S úderem sedmé rozdávala Tiposport areně úsměvy na všechny strany a snažila se publikum zmrzlé na kost vyburcovat.
V hale byla zima jak v psírně, takže šatna zůstala ten večer prázdná. Většina návštěvníků se zahřívala u stánků s klobásami nebo do sebe lila horký grog, což víc než koncert připomínalo atmosféru okresní pouti. Zpěvačka s výrazem diblíka zatím na pódiu skákala, měnila kytary, odehrála kus sólovky i Pehy, jenže zvukaři ji pustili příliš potichu a snažení vešlo vniveč.
Poslechněte si Cranberries v YouRadiu
Blond přeliv zpěvačky Dolores O´Riordan byl stejně překvapující jako její studený příchod na scénu. S mdlým výrazem a nulovým nasazením ála hlavně-ať-už-je-to-za-námi spustili The Cranberries Just My Imagination. Zatímco kapela se prala s vřelostí, zvukaři začali zmatkovat.
Po půl hodině dosáhli akorát perfektně slitého zvuku, v němž nevyčnívala ani kytara, ani bicí, ani zpěv, zkrátka nic. Kvůli tomu zněli muzikanti jako chuchvalec neidentifikovatelných tónů. Možná by show nevyzněla jako úplná katastrofa, kdyby vyšlo alespoň nazvučení. Za svůj páteční výkon by ale pánové za pultíky zasloužili dostat přes ruce.
Ale ani kapela samotná na tom nebylo o moc lépe. Jistě, zaznělo Free To Decide, When You´re Gone nebo Salvation. Dolores zpívala relativně bez problémů, takže hnidopišské poznámky o tom, že hlasově nestojí naživo za nic, se nepotvrdily.
Potíž byla v jejím fyzickém projevu – občas sem tam znuděně přešla pódium a jediný pohyb, který vykonala, bylo boxování pěstičkami ve vzduchu. Ona je přece tahounem celé čtveřice, to z ní fanoušci nespustí oči, jenže z někdejší dračice nebyla cítit jediná emoce. A co na tom, že se dvakrát převlékla.
Statické a nudné vystoupení plné zívání vyplňovaly navíc mezery. Frontmanka se ani napopáté nedokázala přesvědčit, že publikum kromě prvních řad zkrátka zpívat nebude. V momentech, kdy natahovala mikrofon do davu, vznikala v písničkách hluchá místa – asi jako když se několik tisíc příchozích těšilo na famózní Zombie, jejíž refrén se zcela utopil ve strnulém davu.
Dolores a spol. jsou světová kapela, jak to mohli tak odbýt? Po pražském vystoupení si je nejspíš leckdo zapamatuje coby skupinu, která nemá žádný „ksicht“. Stejně tak se mohli po scéně válet přežvykující lamy. Dreams i No Need To Argue fungují pořád, ale příště raději z desky.
The Cranberries
Support: Katarína Knechtová
Praha, Tipsport arena, 30. listopadu 2012
