Talenti Johny Said the Number: Škola šla stranou, co pořád psát do omluvenek?

Tááák, Honza řekl číslo… Kdo by na první pohled uhodl, že za názvem mladé a hodně talentované punkrockové kapely z Nového Jičína Johny Said the Number stojí učitelka matematiky, která zkoušela podle čísel vyřčených samotnými studenty? Letos sice musela jít škola kvůli koncertování (a nedostatku nápadů na texty omluvenek) stranou, jinak jsou ale Johny Said the Number vzorní. „Žijeme jinak než většina dnešní společnosti. Baví nás inspirovat lidi a žít povznášející život,“ říká kytarista Johny (18), jehož se hláška zmíněné matikářky nejvíc týká.  

Ve vašem profilu na Bandzone píšete, že k názvu kapely Johny Said the Number se váže  historka. Prozradíte ji? Včetně čísla, které Johny řekl, prosím.
Bylo tomu takhle. Klasický nudný den ve škole, matika a učitelka zkoušela. Zkoušela stylem, že vždycky ten, kdo dopsal příklad u tabule, řekl číslo, a úča vybrala někoho dalšího. Když jsem odcházel já, učitelka docela vtipně prohodila: „Tááák, Honza řekl číslo…“ Sedl jsem si zpátky do lavice a mimoděk si to, co řekla, napsal na okraj sešitu anglicky: Johny said the number. Přiblble jsem se tomu pousmál a nechal to tak.
Jednoho dne jsme seděli s bandou kámošů a prohazovali si různé nápady na název kapely. Já jen tak nadhodil Johny said the number a klukům se to hrozně líbilo! Mně osobně ze začátku vůbec, pak jsem si ale řekl, proč ne, náhody neexistují, takže to má určitě svůj smysl. A to číslo? Kdo hledá, najde.

Fungujete dva roky, začali jste coververzemi Green Day nebo Blink 182, punkrocková je i řada vašich  vlastních písniček. Skladby, které jste dali fandům k dispozici na profil, mají hodně svěží, moderní, zkrátka velmi dobrý zvuk. Kdo vám s ním pomáhal?
Všechny naše skladby jsou čistě naše. Nikdo jiný na nich podíl nemá, ovšem na nahrání a celkovém zvuku už někdo podíl má. Dělal to Vašek ze studia Bomb Jack v Hranicích, u kterého jsme nahrávali. Je to super člověk, který ví, co dělá.

Nadšením z muziky, kterou děláte, hodně připomínáte další mladou kapelu z Třince Charlie Straight. Hráli jste s nimi i na pražském koncertě v Akropoli, kde jste se představili pěti stovkám fandů. Jak jste se s Charlie Straight seznámili?
Známe se přes Bandzone. Oni byli také kapela, které se ujal management serveru, a hodně jim pomohl. Vznikl tak nápad dát společnou akci, když Bandzone teď pomáhá zase nám. Jinak koncert byl bezva, moc se nám líbilo, jak fanoušci Charlie Straight házeli balónky, bylo to takové free.

Z vašeho repertoáru se trošku vymyká pomalejší, čistší a až trochu oldschoolová Blueberry Sky. Nepustíte se i tímhle komornějším směrem?
Díky za tuhle otázku. My naši budoucnost opravdu nevidíme v jednom daném stylu. Ano, naše první písně jsou punkrockové, ale to je trochu i proto, že první nástroje, které jsme měli v kapele k dispozici, jsou klasicky kytara, basa a bicí. Ale jsme jen a jen otevření novým možnostem a tím i nástrojům. My totiž chceme hrát písničky, ne hrát na nástroje. Poslechněte si akustickou a živou verzi Blueberry Sky.

Proč jste se rozhodli zpívat anglicky? Nezvažovali jste češtinu, která by v muzice, kterou děláte, mohla znít trochu výrazněji?
Nerozhodovali jsme se, jestli zpívat česky nebo anglicky, my jsme prostě začali zpívat anglicky. Není to vůbec kvůli tomu, že by to snad bylo cool nebo že bychom neměli češtinu rádi. V naší hudbě a celkově v našem projevu nám se nám ale zdá upřímnější angličtina.

Poslechněte si Everybody od Johny Said the Number

Jste hodně mladá kapela, chodíte pořád ještě do školy?
Je to tak, chodíme do školy. A jelikož jsme letos začali více koncertovat, musela jít škola občas stranou. Ne, že by to někomu nějak vadilo, ale já už občas prostě nevěděl, co si mám do těch omluvenek psát. Basák Kosák to samé, jen bubeník Ouhambee si tam občas nepsal vůbec nic.

Co vás baví, když zrovna nehrajete nebo nezkoušíte?
Baví nás o něčem snít a potom to doopravdy uskutečňovat. Žijeme jinak než většina dnešní společnosti. Baví nás inspirovat lidi, tvořit cokoli nového, sdílet to s ostatními a žít povznášející život. Ono je to opravdu krásné, když si člověk vzpomene na to, že to jde.