Syntezátorové blues Depeche Mode
Nové album Depeche Mode by bylo událostí, i kdyby na něj trojice Dave Gahan, Martin Gore a Andy Fletcher nahrála bubnování cirkusového medvěda. Po poslední průměrné desce Sounds Of the Universe se Britové v letošním roce vracejí ve výborné formě s novinkou Delta Machine.
Čtyři roky trvá nejen interval mezi Olympijskými hrami, ale posledních dvacet let i interval mezi deskami synth-popových králů Depeche Mode. Vzhledem k tomu, že poslední desku Sounds Of the Universe i řada srdečních fanoušků přijala spíš rozpačitě, očekávání byla veliká.
První singl nového alba Delta Machine, pomalá a majestátní píseň Heaven, překvapila zvukem; byť jí automatické bicí a všelijaké syntetické šustění a praskání dodávají takřka trip-hopovou atmosféru, stojí převážně na kytaře a klavíru, tedy živých nástrojích. Je tak trochu s podivem, že jako úvodní singl nevybrali Depeche Mode “klasičtější” skladbu Angel, již zveřejnili už v roce 2012.
http://www.youtube.com/watch?v=84iC2Bwiq4w
“Vítejte v mém světě,” zpívá Dave Gahan hned na úvod alba a z minimalistického doprovodu je zřejmé, že nejde o báječné místo k narození. Žádná novinka, samozřejmě; za více než třicet let existence byla pop-music pro Depeche Mode málokdy pouhá zábava, většinou šlo hlavně prostředek k prezentaci niterně rozervaných textů. Mimochodem, Dave Gahan; není pochyb, že je majitelem jednoho z nejcharizmatičtějších hlasů v pop-music, a není pochyb, že na Delta Machine je ve vrcholné formě. Skvěle je to slyšet například ve Should Be Higher, jednom ze tří gahanových skladatelských příspěvků na desce. Zdá se, že takhle vysoko ještě Gahan nikdy nezpíval.
http://www.youtube.com/watch?v=Fy7FzXLin7o
Gahan se nechal slyšet, že nová deska bude ovlivněná blues; tomu lze dát za pravdu měrou vrchovatou. Jistě, nečekejte, že by Martin Gore slajdoval po strunách akustické kytary uraženým hrdlem skleněné lahve: kytarový riff a gospelové sbory třeba v písni Slow vysvětlí, jak to bylo myšleno.
Klišé, že deska “není na první poslech”, je otřepané a u málokteré nahrávky má tahle věta nějaký smysluplný význam. U Delta Machine ale ano. Přestože na ní chybí výrazný hit typu I Feel You nebo Enjoy The Silence, při opakovaných posleších se otevírají další a další vrstvy skladeb. Najděte si pasáž před koncem druhé minuty v písni Secret To the End a poslechněte si zvlášť levý a pravý kanál ve stereu. Z levého slyšíte klasické syntezátory, z pravého odsekávanou elektrickou kytaru. Tohle je blues v podání Depeche Mode.
Poslechněte si Depeche Mode v YouRadiu
Za zmínku ale rozhodně stojí i skladba My Little Universe, minimalistické techno, které byste čekali od alternativnějších elektronických kapel než je stadiónové monstrum jménem Depeche Mode. Tahle píseň evokuje loňskou desku Ssss, kterou spolu pod hlavičkou VCMG vydali Martin Gore a Vince Clarke, zakládající člen Depeche Mode.
Delta Machine produkoval Ben Hillier, jenž s Depeche Mode spolupracoval už na předchozích dvou opusech Playing The Angel a Sounds of the Universe, a samotná kapela mluví o završení trilogie. Na Delta Machine částečně navazuje na to nejlepší ze své bohaté diskografie, ovšem nahlíží to ryze současnou optikou. Povedlo se jí to tak, že nahrála svoji nejlepší desku ve třetím tisíciletí.
Depeche Mode – Delta Machine
Vydavatelství: Sony Music
Celkový čas: 57:55
Seznam skladeb: Welcome to My World, Angel, Heaven, Secret To the End, My Little Universe, Slow, Broken, The Child Inside, Soft Touch/Raw Nerve, Should Be Higher, Alone, Soothe My Soul, Goodbye