Svatá holčička na pražském hřbitově – byla andělem?
Není snad větší bolesti, než když rodičům zemře dítě. Ne jinak tomu určitě bylo, když chudý muzikant Rubín a jeho žena přišli o dceru Aničku. Ona však nebyla jen dítětem, ale andělem v lidské podobě. Přečtěte si následující řádky, co praví pověst.
Podle ní údajně došlo na nebesích k administrativní chybě, při které se do právě narozeného miminka vtělil neposedný nebeský andělíček místo dušičky nenarozeného dítěte. Narozená holčička dostala jména Anička a v den jejího narození zářila jasná hvězda, zněla laskavá a líbezná hudba, vše kolem rozkvetlo a ptáčkové švitořili.
Holčička byla chudá, ale všemi milovaná. Nikdy nezlobila, neplakala, pomáhala okolí, dělila se o své hračky, rozuměla řeči zvířat a květin. Byla sluncem pro ostatní.
Když viděla, že má nemocné dítě hlad, nebo že trpí nedostatkem, ani chvíli nepřemýšlela, běžela k nejbližším dveřím a zatloukla na ně… Jednou žádala mouku, jindy ovoce, potřetí prosila o teplejší houni nebo o peřinku pod hlavu.
Všichni jí vždy vyhověli. Jejímu kouzlu podlehl i, jinak přísný, hrabě na Velkopřevorském náměstí, který podle jejího vzoru začal pomáhat bližním svým, když v Praze propukla epidemie. Malá Anička sama zvala domů chudé, žebráky, ale i zloděje.
Rodičům řekla: „V srdci cítím, že musím pomáhat.” Pro její čistou duši však nebyl život na Zemi snadný, bylo to pro ni břímě. I Bůh nakonec pochopil, že tak čistou duši a andělské srdce budou lidé zneužívat, že pro ni není místo na Zemi, a tak se smiloval.
Jednou si Anička hrála u okna, když v tom jí z rukou vypadla panenka, Anička ji chtěla chytit, naklonila se z okna víc, než bylo potřeba, bohužel neměla křídla, aby je roztáhla k letu, a dopadla na tvrdou dlažbu. Byla na místě mrtvá a andílek, co byl v ní, tak mohl konečně do nebe.
Hrabě jí nechal vytesat ojedinělý náhrobek, ke kterému chodily děti ze širokého okolí se vzkazy a prosily ji o pomoc. Anička totiž měla i po smrti pomáhat.
Jednou v noci k jejímu hrobu uteklo děvčátko ze sirotčince, aby ji poprosilo o uzdravení, ostatní děti a řádové sestry se vydaly za ní a mezitím sirotčinec vzplál, kdyby v něm dívky byly, uhořely by.
Její maminka se ze ztráty nemohla dlouho vzpamatovat, rozveselila se až po narození další dcery. Hrob leží na Malostranském hřbitově vpravo od hlavní cesty za pomníkem biskupa Thun – Hohensteina dodnes.
Dle faktických údajů je jeho autorem Josef Max a stojí na něm Anna Degenová (1848-1851), dcera c.k. strážmistra a nádenice. Rodiče leží kousek od ní.
Jak je možné, že má jiné příjmení než rodiče? Kdo doopravdy hrob nechal postavit? Jak skutečně zemřela? To a mnoho dalších otázek člověka napadne.
Byla legenda pravdivá, nebo vznikla na základě inspirace krásnou sochařskou prací? Kdo ví, ale její námět byl zpracován Františkem Kožíkem do pohádky Svatá holčička i do příběhu Jakuba Arbesa Sivooký démon.