Sněhurka a lovec aneb Když feministky vyprávějí pohádku
Když se řekne Sněhurka, vybaví se vám pravděpodobně Disney a jeho animovaný film se zpívající zvířenou a sedmi trpaslíky. Autoři nového pojetí klasické pohádky s názvem Sněhurka a lovec chtějí, aby se k ikonickému obrazu přidal i obraz Sněhurky jedoucí na koni s mečem v ruce. Dost bylo slabých a sebelítostivých žen, je tady Sněhurka pro 21. století!
Sněhurka je letos v kurzu. Jednu už máme za sebou (nepříliš kladně přijatou verzi s Julií Roberts v roli zlé královny), druhá přichází do kin právě teď. Je výpravnější, akčnější a Sněhurka v ní opouští roli pasivní panenky, která ve skleněné rakvi čeká na polibek prince. Aktuální film Sněhurka a lovec nabízí silnou ženu, která se nebojí obléci do brnění a vyřídit si účty se zlou královnou sama, aniž by spoléhala na chrabrost svých mužských protějšků.
Právě „pohádková emancipace“ je to, co dává filmu šťávu. Zlou královnu Ravennu film od začátku představuje skrz její zakořeněný odpor k mužům, kteří ji vždy po čase odkopnou, a svým způsobem tak o ní můžeme přemýšlet jako o zavilé pohádkové feministce. Když k tomu přičteme sugestivní výkon Charlize Theron, která hlavně z počátku filmu dominuje, vyvstává tu postava, jež v dřívějších verzích Sněhurky chyběla. I samotná chorobná touha po věčné kráse je o něco srozumitelnější.
Sněhurka a lovec je zároveň pokračovatel trendu převypravování klasických příběhů v moderním pojetí, který můžeme vypozorovat nejen ve filmu, ale třeba i v televizi; seriál televize ABC Once upon a time se odehrává zároveň v pohádkovém světě i v současnosti, nebo literatuře (komiksová série Mýty, různé „mash-upy“ typu Pýcha, předsudek a zombie).
Scenáristé filmu se v pohádkovém světě sedmistránkové předlohy pohybují poměrně svobodně a domýšlejí si značnou část vyprávění po svém. Ne všechny nápady ale zapadají tak, jak by měly – problémy má především prostřední pasáž, která po slibném začátku přejde do jakési setrvačnosti. V některých případech, kdy se s fantazijním světem tlačí na pilu až moc, hraničí s bizarností.
Do téhle kategorie spadá hlavně země víl (která je vizuálně rozkročená někde mezi Avatarem – recenze a Pánem prstenů) a v podstatě i linie s trpaslíky (již tu nehrají tak důležitou roli, jak byste možná čekali). Trpaslíci dokonce jako by byli v příběhu navíc. Jejich otisk ve filmu zanechává trochu rozpačitý dojem něčeho, co se sice tak úplně nehodí do krámu, ale vyhodit se to nedá, protože to tam prostě patří.
Sněhurka a lovec nicméně zanechává spíše pozitivní dojem. Pro Kristen Stewart je to krok vpřed od role Belly v upírské sérii Stmívání (recenze) a Chris Hemsworth (alias Thor) má charisma, které překlene i některé slabší chvilky jeho postavy lovce, užíraného smrtí ženy.
Disneyho animovaná Sněhurka nejspíš ve světě popkultury přečká aktuální pokus bez újmy, nicméně psychedelická scéna ve strašidelném lese nebo Sněhurka pádící na koni s větrem a s armádou v zádech, zatímco vedle ní dopadají dělové koule, jsou místa, která mají šanci rovnat se pro mladou generaci těm nejlepším momentům z filmů typu Nekonečný příběh.
Škoda jen, že v souvislosti se Sněhurkou a lovcem budeme vzpomínat spíš na skvělé fragmenty než na film jako celek.
Sněhurka a lovec (Snow White and the Huntsman)
USA, 2012, 126 min.
Režie: Rupert Sanders
Hrají: Kristen Stewart, Chris Hemsworth, Charlize Theron, Ian McShane, Bob Hoskins, Sam Spruell, Toby Jones a další
Premiéra v ČR: 31. května 2012
