Skyfall: Bond slaví padesátku a tentokrát je to osobní
James Bond je po třiadvacáté zpátky. K padesátinám si tahle špionážní série nadělila oscarového režiséra Sama Mendese, jenž tentokrát natočil opravdu jinou bondovku. Slovy „Q“, Bondova nového muže přes technické vychytávky: Vybuchující pera nečekejte.
Jako by i Skyfall u příležitosti významného jubilea bondovskou letitost tematizoval. Patří agent 007 do starého železa? Je „M“ (Judi Dench) a její MI6 jen přežitou institucí, sentimentálně vzpomínající na staré dobré časy Studené války? Tyhle otázky se táhnou celým příběhem a znervózňují jak „M“, tak Jamese Bonda (potřetí Daniel Craig). I když oba se to snaží nedat znát.
Sám James Bond ve filmu nahlas vysloví to, co je z poslední bondovky víc než evidentní: „Musíme změnit pravidla hry.“
Pravidla hry se sice už měnily před šesti lety v Casinu Royale, kdy Craig vnesl do bondovského étosu výrazný prvek realismu a hmatatelné fyzičnosti, nicméně Skyfall přichází se zápletkou, která – byť začíná jako klasická bondovka – nabere brzy netypicky osobní rozměr (s tím, že výchozí zápletka s odcizeným harddiskem se jmény tajných agentů se posune do funkce hitchcockovského McGuffinu – zástupného problému, jenž celý příběh odstartuje, ale dál v něm vlastně nehraje roli).
Hlavní padouch nemá v plánu odpálit atomovou bombu, ani podrobit si svět. Chce se prostě a jednoduše pomstít, což filmu dodává novou, v bondovské mytologii málo probádanou energii.
Je zřejmé, proč některé zahraniční recenze poslední dobrodružství agenta 007 srovnávají s Nolanovým Temným rytířem. Film do velké míry kopíruje nejen temnou atmosféru a občasné prosvícení této temnoty zábavnou scénou, ale pokouší se i o nolanovské dějové zvraty. Ty ale moc nepřekvapí.
Mendesovi se nedaří vyšponovat chemii mezi Raoulem Silvou (Javier Bardem) a Bondem a najít ty styčné body, které tolik fungovaly ve spojení Batmana s Jokerem. Mendes, potažmo scénář, si s těmito motivy hraje až příliš nenápadně; škoda, že z toho autoři nevytěžili víc.
Poslechněte si songy z Jamese Bonda v YouRadiu
Javier Bardem coby blonďatý Raoul Silva je totiž okouzlující slizký padouch a způsob, jakým od prvního okamžiku opanuje filmové plátno, je zábavné sledovat. Znovu se nabízí srovnání s Ledgerovým Jokerem v Temném rytíři, který podobně jako Silva nebyl děsivý v tradičním padoušském smyslu; děsivá byla jeho nevyzpytatelnost a odhodlanost.
Nejlepší scéna Silva-Bond je tak hned ta první, kdy Silva spoutanému Bondovi prsty přejíždí po jizvách na hrudi, aby skončil u Bondova rozkroku. Jako by tu Bardem zastupoval absentující element Bond girl. Když se ho snaží vykolejit otázkou, jaký výcvik má „pro tohle“, Bond ho usadí stejně nekompromisní odpovědí: „Snad si nemyslíte, že to dělám poprvé.“
Přinejmenším diskutabilní jsou Mendesovy akční sekvence. Bond není uhlazený jen v dobře padnoucím saku na baru, ale zvláštní estetická strohost se dostává i do divokých scén, které, snad s výjimkou úvodní honičky na motorkách, nejsou vlastně nijak zvlášť vzrušující. Některé situace, třeba stínový souboj v šanghajském mrakodrapu, jsou sice až divadelně inscenované a vizuálně krásné, ale emočně docela prázdné.
Pak je tu spousta dalších drobností, které by sice neměly vadit, ale v rámci nastavené laťky posledního bondovského vývoje vadí. Řeč je například o nelogickém a neúčinném střílení do lopaty bagru nebo o světle baterek ve finále.
Mendes je silnější v kramflecích v klidnějších pasážích. Třeba na konci, kdy se tematizované dilema nad udržitelností tajné služby Jejího Veličenstva vyřeší takovým způsobem, který ve finále ukáže nejen novou cestu pro agenta 007 s povolením zabíjet, ale zároveň se krásně zacyklí zpátky do padesátileté historie.
Skyfall
Akční/dobrodružný
Režie: Sam Mendes
Hrají: Daniel Craig, Judi Dench, Javier Bardem, Naomi Harris, Ralph Fiennes, Bérénice Marlohe
Premiéra v ČR: 26. 10. 2012
