S Wanastowkami na Wenuši: Jen pro vážné zájemce
S P.B.Ch. se sice Robert Kodym rozešel, protože ale za poslední roky psal, psal a psal, muselo to ven. Hudebně zase o něco vyzrál, dal se dohromady se třemi muzikanty a prohlásil Wanastowi Vjecy za regulérní kapelu. Momentálně startují na Wenuši. Poletíte taky? My asi ne. Kodym totiž na novince působí spíš jako tatík v křesle s lahváčem a papučemi.
Představte si tu náhodu. Stojíte na tramvajovém ostrůvku a úplně poprvé si do uší pustíte novou desku Wanastowých Vjecý. Kolem jede autobus. Na předním panelu svítí Kodymova. Náhoda? To teda! Pak si uvědomíte, že je to speciální linka pro maminky s kočárky a zejména pro vozíčkáře. Další náhoda? Ani ne.
Ne, že bych chtěl Roberta Kodyma označit za invalidu, to ani v legraci. Řeč je o životní (nebo jen hudební?) etapě, do níž novou deskou s Wanastowkami nakročil. Zatímco prohlašuje, jak díky (staro)novým členům ožil, ve skutečnosti je tomu spíše naopak. Do roku 2006, kdy tehdy ještě s P.B.Ch. vydali Torpédo, stárnul rychlostí jeden rok za rok či dokonce méně. Novinkou Letíme na Wenuši se však celý proces urychlil.
Zatímco „P.B.Ch. s rybou kouzelnou, lítá pod tebou“ (nebo by se na to ještě cítil), jeho hudební dvojče Kodym zvážněl. Jestli byli WV začátkem devadesátek jedněmi z mluvčích náhlou svobodou omámené a rozjařené generace; peach vodka, nezávazný sex a Bedna od whisky u ohně na kytaru, později geniálními hitmakery na 333 stříbrnejch stříkačkách a v novém miléniu rozumnými chlápky ve středním věku, dnes je Kodym tatíkem v křesle, v triku AC/DC, lahváčem a papučemi.
Tak to ale asi s přibývajícími vráskami chodí. Vlastně je možná lepší slyšet od Wanastowek bigbít a hard rock, bluesovým nádechem obestřeného Elektrickýho kytaristu či rock’n’rollovou vypalovačku Ca plane pour moi, než poslouchat čtyřicátníka, jak zpívá o škole-krávě, o potrestaným a napraveným vlkodlakovi, blbejch holkách nebo jak si kartáčkem na zuby utíral zadek.
Přesto je v tomto světle Wenuše trochu nudná. Kodym navíc rezignoval na psaní hitů (Krew a stopy čarodějných bylin nestačí) a občas se lehce vykrádá (začátek Korálky z karneolu versus V princeznách), ale jako dospělá a seriózní rockovina funguje deska docela obstojně.
Kodym, Vartecký, Smetáček, Havlíček. Že jsou WV momentálně čtveřice, by byla podstatná informace pouze v případě, že by některých z nich dostal větší prostor. Konkrétně Tomáš Vartecký, byť jsou jeho domovské 
Kurtizány z 25. Avenue stylově jinde, dokáže napsat velmi dobrý materiál.
Nepochybuji, že jsou Wanastowky žijící legendou. Až ale odstartují na svoji Wenuši, zamávám jim a zůstanu raději na Zemi.
Wanastowi Vjecy – Letíme na Wenuši
Vydavatelství: Panther
Celkový čas: 36:29
Seznam skladeb: Letíme na Wenuši, Kulomet, Korálky z karneolu, Sereblity, Krew a stopy čarodějných bylin, Veronika, Sběratel polibků, Pod zemí mám swůj ráj, Elektrický kytaristi, Ca Plane Pour Moi