S Lunetic zpátky do devadesátek (a za hranici vkusu)

Máma boys, čtyřčlenný boyband Lunetic, se dal po letech opět dohromady a v pražském SaSaZu odehrál jeden z koncertů comebackového turné. Fanoušci zaplnili klub jen ze třetiny, ale ani Lunetic nepředvedli nic, co bychom neznali z půlky devadesátých let. Celkový dojem nevylepšili ani přizvaní hosté.

Ptáte se, kdo by dnes chodil na Lunetic? Jistě, největší slávu si čtyři pánové odbyli před třinácti lety. Vzpomínky na časy Mámy vyvolávají úsměv, přesto do pražského klubu SaSaZu dorazili hlavně mladí posluchači, kterým Lunetic kdysi hráli z kazeťáku na dobrou noc. Z tisíců fandů se ale včera dostavila jen hrstka, která zabrala zhruba třetinu sálu.

Křest nové desky a comebackový koncert je přeci jen událost, jež by se měla řádně oslavit. Nejspíš proto si kluci z Litvínova pozvali hned čtyři hosty. Výběr ale nebyl úplně nejšťastnější; nejtragičtěji působilo vystoupení dámského dua Samice, které zpívalo dunivou verzi Ruty šuty Arizona. Hudební peklo.   

A samotní Lunetic? Ano, zahráli Mámu i Dotyky, na něž příchozí reagovali šíleným povykem, přesto by se do programu hodilo víc tehdejších hitovek. Největšími showmany zůstali i po letech Martin Kocián s Alešem Lehkým. Se zpěvem si sice moc hlavu nelámali, ale co, když to za ně všechno beztak odtáhl Vašek Jelínek s kytarou na krku. David Škach oproti tomu kompletně dokončil proměnu v neviditelného a jeho účast se zdála být jen do počtu.

Hudebně se čtveřice nikam neposunula, a pokud ano, tak spíš níž pod hranici vkusu. Kdysi svůj „talent“ zdatně maskovali tanečky, s novou deskou Na vlnách však přešli jen k úlisným šklebům. A nepomohl ani cool dredatý baskytarista.

Pravda je, že víc asi nikdo ani nečekal. Na usmívající kluky se sice hezky kouká, ale jak večírek v nablyštěném SaSaZu ukázal, Lunetic už pražské publikum příliš nebere. Udělala své osmiletá kapelová odmlka, anebo si potenciální fanoušci šetří na nějaký opravdický koncert?  

Lunetic
Praha, SaSaZu, 20. října 2011