S Kryštofem ve studiu aneb Jak se staví Jeviště
Sedíme v malém studiu ve sklepě jedné z vilek, která stojí v kopci mezi pražským Strahovem a Klamovkou. Že se v tomhle domku se zahradou a záhonky rodí pátá řadová deska severomoraváků Kryštof, byste na první pohled netipli ani náhodou. Jaká deska bude? Jedním slovem: Barevná. A dvěma? Velmi dobrá. Přečtěte si, jak bude Jeviště znít. A poslechněte si ukázky.
Producent a aranžér Boris Carloff nám pouští šest z jedenácti skladeb, které se na desce Jeviště objeví, zatímco zbytek kapely pokuřuje nebo vyřizuje telefony. Richard Krajčo, který se stal nedávno otcem synka Richarda, před každou písničkou strčí hlavu do dveří a stručně song okomentuje: „Podle téhle se bude jmenovat celá deska,“ říká ke skladbě Jeviště.
Nejbarevnější deska
Ačkoliv album Jeviště se ven dostane zřejmě až v lednu roku 2010, už teď je jasné, že fandové kapely se mají na co těšit. Nová deska je nejvíc ze všeho barevná. Ať už co se nástrojového obsazení a aranží týče, anebo hudebních odkazů a nálad. Jasně, pořád je to starý dobrý Kryštof, rozverný a hravý, ale i poetický a typicky upovídaný. Kabátek ušitý z moderního poprockového zvuku, ve kterém se jako jednotlivé typy látek odrážejí hudební narážky na Krajčovy oblíbené Radiohead nebo současné hvězdy Mando Diao, však dělají z Jeviště hodně nadprůměrnou desku. A plus přičtěme také češtině, již se Krajčo a spol. sympaticky drží od svých počátků.
Výsledná podoba nahrávky bude, s nadsázkou řečeno, dílo okamžiku. Žádné předchozí soustředění, žádné rozpravy nad zvukem nebo rytmem. „Myslím, že hodně písniček má nakonec jiný tvar, než jsem si představoval,“ povídá Richard Krajčo. „Třeba Jeviště mělo být pomalá a melancholická píseň, ale nakonec je to song s obrovskými grády a silnými bicími,“ dodává.
Svůj podíl má na tváři Jeviště také producent Boris Carloff, který – jak Krajčo říká – vnímá muziku velmi podobě. „Ve chvíli, kdy chceme, aby bicí zněly nějakým způsobem, on to dokáže natočit přesně podle našich představ,“ libuje si.
Žádný odpad nemáme
Do studia přišla kapela s jasným plánem: nahrát všech jedenáct písniček, které byly nachystány. Jinými slovy, žádný hudební ani textový odpad. „Vždycky jsem obdivoval a zároveň nechápal, jak Lucie nebo Chinaski vybírali ve studiu třeba ze čtyřiceti písniček. My jsme přišli do studia s jedenácti písničkama, které jsme chtěli nahrát, a s devíti texty (Richard se směje a přiznává, že dva ještě po večerech musí dopsat). Nechci mít osmnáct songů a ve studiu pak přemýšlet, co se na desku vejde a co ne. Nápady, které nejsou tak dobré, jak by být měly, zavrhneme s klukama už ve zkušebně,“ říká.
Poslechněte si CyRáno, závěrečnou melodii filmu 2Bobule, která se na desce také objeví
http://www.youtube.com/watch?v=1f-X_AzITkY
Pryč jsou časy, kdy Kryštof byl po textové i hudební stránce v podstatě jenom Richard Krajčo. „Celokapelová“ spolupráce se ve větším rozjela už na desce Rubikon, na Jevišti je pak podle frontmana poměr textů a muziky Krajčo: kapela optimální. „Mých je asi šest věcí, na zbytku dělali kluci nebo my společně, to samé platí o textech. Pět jsem psal já, se zbytkem mi pomáhal spolupracovník Tomáš Roreček. Byť je česká slovní zásoba bohatá, písniček jsem napsal už asi 70 a přeci jen, člověk se začne opakovat,“ říká.
Přečtěte si, jak zní a co se zpívá v šesti z jedenácti písniček, které na desce Jeviště budou:
1. Bůhvíkám
Nejvíc ze všeho připomíná „klasický“ Kryštof. Křehká písnička, šikovně zaranžované smyčce, metličkové bicí. Krajčo vypráví jeden ze svých příběhů plný obrazů, hříček a oxymorónů: Už jen chvíli být loňský sníh/řvát v mlčení. Z písničky je přes zastřené kytarové plochy jasně cítit vliv Radiohead.
Komentář Richarda Krajča: Slyšíte tam Radiohed? Tak to je dobrý! Je to nejsmutnější písnička z desky.
2. Stísněná
Svižný, melodický rock s moderním zvukem. Exceluje tu dechová sekce, jejíž party chvílemi připomínají starou dobrou Mňágu a Ždorp v písničce Co zbývá mi ještě. Nervózní, ale podmanivá elektrická kytara jako podklad tu připomíná starší U2, motiv je tu ale zabudovaný citlivě.
3. Jeviště
Jedna z nejpovedenějších nových skladeb. Dominují jí zastřené, přesto výrazné a silné bicí a také Krajčův text: Budu jak prázdný kulturák/a mé prázdné jeviště/ti nechám na příště. 
Richard Krajčo: Podle téhle písničky se bude jmenovat celá deska. Původně měla být melancholická a pomalá, ale vyšel z ní song s bicími, které mají obrovské grády.
4. Digihrách
Jedna z těch konkrétnějších písní. Svět sociálních sítí, mobilů a přezdívek se dostal i do sympaticky „pravdařské“ kryštofí polohy: Být velký kluk/Mít icq i facebook/mít vlastní logo a nick/co je šik…
Richard Krajčo: Odlehčená písnička.
5. Ukolíbavka
Na začátku zazní kytara v rytmu bossa novy, celá písnička se ale nese spíš ve swingovém duchu, který podtrhují chytře zaranžované bigbandové dechy. Je to typ skladby, která v sobě nese hodně z Kryštofa, zároveň ho ale protíná jen v několika místech. Zajímavý poslech.
Richard Krajčo: Je to ukolíbavka v pro dospělé děti
6. DuDuDu
Po Bůhvíkam asi nejlepší písnička s výraznou riffovou kytarou. Uslyšíte v ní hudební odkazy na Franz Ferdinand, Mando Diao nebo The Beatles, zároveň ale nemáte pocit, že je to něco stokrát vykradeného.
Richard Krajčo: Text ještě není hotový. Odjíždím teď na týden točit seriál, tak ho po večerech dopíšu.
Deska Jeviště, již kapela od června natáčí zatím asi tři týdny, by podle plánů měla vyjít v polovině ledna, na únor je pak v plánu miniturné po větších halách.
