Rozhovor s Pavlem Křížem, Hitlerem z filmu o Baarové: Co říká na kritiky a jak se připravoval na roli
Když se řekne jméno Pavla Kříže, všem se hned vybaví Štěpán Šafránek z básníků. On přesto zariskoval a přijal roli Adolfa Hitlera v životopisném dramatu Lída Baarová z dílny režiséra Filipa Renče. „Na roli Hitlera jsem se připravoval, jak nejlépe to šlo. Viděl jsem hodiny dokumentů na Youtube. Problém je, že existuje velmi málo snímků ze soukromého života bez oficiálních projevů,“ svěřil se Kříž v otevřeném rozhovoru, který se rozhodl poskytnout týden po premiéře filmu.
Bylo těžké najít záznamy s Adolfem Hitlerem?
„Několik jsem jich našel, samozřejmě včetně těch známých záběrů, které natáčela Eva Braun. Není pochyb o tom, že Hitler normální nebyl. V dokumentech, a to i v těch soukromějších, ale působí tak excentricky, že jsem se často až smál. Jako by parodoval sám na sebe. Myslím, že právě to muselo lákat Chaplina. Je prostě tak přepjatý, až komický.“
Měl jste nějakou představu, jak Hitlera ztvárníte?
„Snažil jsem se ho hrát co nejvíce proti jakékoli parodii, ale samozřejmě pořád s tou jeho excentričnosti. Najít tu hranici bylo pro mě velmi těžké. Pro někoho se to povedlo a pro někoho ne. To je v pořádku. Udělal jsem, co bylo za daných možností v mých silách, a mám čisté svědomí.“
Vás výkon byl kritizován. Vnímal jste to?
„Kritiky mě vůbec nemrzí. Každý na ně má právo. Děláme to přece pro lidi. Co se týče filmové kritiky, nemám žádný přehled. Kdysi dávno před lety jsem je poctivě četl. A to samozřejmě nejen ty na filmy, ve kterých jsem účinkoval. Pak jsem ale zjistil, že se v naprosté většině případů můj názor s názorem kritika diametrálně rozchází. Tím chci říct, že filmy, které se líbily jim, mě nezaujaly a naopak. Dnes je pro mě kritika názor jednoho člověka. A co člověk, to názor. To je vše.“
I přes tu vlnu kritiky je ale film divácky úspěšný. Čím si to vysvětlujete?
„Překvapilo mě, jak nepatrný mají v Česku kritici vliv na diváka. Zdá se, že lide názory kritiků naprosto ignorují a to je zvláštní fenomén. Pokud napíše kritik zdrcující recenzi v Kanadě třeba na premiéru divadelní hry, může to být pro produkci polibek smrti. V České republice to neznamená vůbec nic. Bylo by zajímavé zjistit, proč tomu tak je. Proč ta velká mezera vznikla. A taky by mě zajímalo, pro koho ti lide vlastně píši, když jsou divákům lhostejní? Pro tvůrce? Nebo sami pro sebe? Nevím, na to by musel odpovědět někdo jiný. Největší problém kritiky je podle mého názoru ten nevyvážený vztah, který má s tvůrci. Řeknu to takhle: fundovaná kritika je důležitá a může pomoct, ale filmaři bez ní mohou tvořit dál. Ovšem kritik je na tvůrcích totálně závislý. Pokud nic nevznikne, je bez práce. My tedy bez nich existovat můžeme, ale oni bez nás ne. Taková nerovnováha je samozřejmě špatná, a to v čemkoli.“
Na váš výkon dokonce vznikla parodie. Viděl jste ji?
„Pokud myslíte video s Hitlerem, poslal mi to Jirka Strach a mě to moc pobavilo. Nevím, kdo to udělal, ale je to velmi vtipné. Povedlo se to.“
Všichni vás stále spojují se Štěpánem Šafránkem. Nevadí vám to někdy?
„Naopak. Jsem pyšný na to, že si mě spousta lidí pamatuje jako Štěpána Šafránka. Je to pro herce vždycky veliké štěstí, když se potká s postavou, která dokáže oslovit tolik generací. Ne každému se to povede.“
Nebál jste se toho spojení, když jste přijal roli Hitlera?
„Štepán Šafránek je samozřejmě natolik silný, že ovlivňuje spoustu režisérů, kteří se bojí vás obsadit do postavy naprosto odlišné. Proto si moc vážím Filipovy odvahy Hitlera mi nabídnout. Stejně tak jako to před ním udělali Jirka Strach, Karel Janák, Jirka Chlumský, Biser Arichtev a někteří režiséři mimo Českou republiku a nabídli mi záporné postavy, vrahy a tak dále. Snad toho nelitovali, i když ne vždycky se všechno podaří. To se týká přece každé práce. Důležité je, aby ji člověk dělal co nejpoctivěji.“