Rozhovor s Eddie Stoilow: Málem jsme si vymazali celou desku!
Hudební kapela Eddie Stoilow vydává příští měsíc nové album s názvem Jupiter. V letošním roce skupinu čeká tour po České republice, kde vám představí své nové songy. Vyzpovídali jsme pro vás Jana Žampu (zpěv) a Davida Šmídta (keyboard). Co nám prozradili o své nové desce?
Proč se vaše nová deska jmenuje Jupiter?
David: K vesmírné tématice máme blízko již od založení naší kapely. Jupiter pro nás znázorňuje duševní pochod, který jsme prožívali při tvorbě téhle desky. Charakter největší planety ve vesmíru je nám hodně blízký. Cítíme, že nás všechny ochraňuje. Navíc naše deska vznikala v absolutní svobodě, nikdo nám nic nepřikazoval. Vlastnosti planety Jupiter jsou shrnutím toho, co jsme za poslední tři roky prožívali.
Máte ve svém novém albu nějakou píseň o Jupiteru?
Jan: Název je spíše symbolický. Zdá se nám, že tento rok s sebou přináší velké nepříjemnosti, negativní věci a lidské nejistoty. Proto jsme tuto planetu pojali jako našeho ochránce. Střeží nejen naši kapelu, ale i celou Zemi. Z hlediska astrologie je Jupiter planetou štěstí. Nemáme žádné písně vyloženě o vesmíru, ale na počest jsme složili album s názvem Jupiter. Naše hudební skupina nese název po kosmonautovi Eddiem Stoilow. Díky němu se nás vesmír neustále drží.
Z jakého důvodu jste svou kapelu pojmenovali po kosmonautovi?
David: Na Silvestra roku 2003 jsme se sešli na baru proto, abychom vymysleli název kapely. Samozřejmě jsme na nic kloudného nemohli přijít. Později nás navštívil Bob Klepl a řekl: „Kluci, já se na vás nemůžu koukat. Vaše kapela se bude jmenovat třeba Eddie Stoilow, podle balkánského kosmonauta.“ A my jsme jednoduše souhlasili. Od té doby je nám velmi blízká vesmírná tématika. Neprolíná se v našich písničkách, ale energie vesmíru se pohybuje vlastně ve všem, co děláme.
Ve vaší desce jsou prvky z různých hudebních žánrů. Zařadili byste svou tvorbu do nějakého konkrétního?
David: Od začátku jsme multižánrová kapela. Říkáme tomu naše schizofrenie. Pouze v tom nejlepším slova smyslu, samozřejmě. My tenhle styl od hudby vyžadujeme. Nechceme si kupovat cédéčko, kde je patnáct stejných singlů. U žádného našeho songu nevíte, co se následně stane. Překvapujeme tím naše fanoušky, ale i sami sebe. V tom je hudba obecně krásná. Někdy uslyšíte dřevěné nástroje a hned poté elektroniku. Hudba dělaná tímto způsobem vás vcucne do sebe.
Jan: To není jediným důvodem k téhle tvorbě. Pokud člověk skládá hudbu po dobu tří let, vždy přijde do studia odlišně naladěný. Chce tvořit něco jiného než minule. Těžce lze produkovat jen jeden žánr. Když hrajeme naživo, zvukem a podáním to sjednocujeme. Práce ve studiu se hodně liší od živých koncertů.
Co bylo inspirací pro texty na vašem novém albu?
Jan: Texty skládáme většinou volným stylem. Podobným způsobem společně tvoříme hudbu. Přišli jsme do studia s tím, že uděláme novou desku. Zároveň jsme neměli tušení, co a jak budeme tvořit. Hoši prostě začali hrát a já jsem k tomu zpíval. Neřekli jsme si ani akord nebo téma na texty, ale hned jsme začali pracovat. Až nás jednou tenhle způsob skládání hudby přejde, vážně nevím, jak budeme dál tvořit.
Tímto stylem jste museli mít hotovou desku během krátké chvíle…
Jan: To hlavně nikde neříkejte. Naše deska trvala tři roky, ale v podstatě jsme ji zvládli za měsíc. (smích)
Jaká písnička z nového alba se, podle vás, nejvíce povedla?
David: To je nejtěžší otázka na světě. My jsme spoluautoři a ke každému songu máme vztah. Tuhle odpověď bychom rádi slyšeli od našich fanoušků.
Máte natočený klip k nějakému songu?
Jan: Právě teď vyšel klip k písničce Sun is shining. O dalších singlech se bavíme.
Jak probíhalo natáčení klipu?
David: Zajímavě. Byla strašná zima, ale bavili jsme se u toho.
Jan: To člověk musí, jinak by se ze všeho zbláznil.
Vaše kapela je složena z šesti mužů. Nepřemýšleli jste o tom, že přijmete nějakou ženu?
David: Měli jsme v minulosti spoustu kapel, hlavně na středních školách. Tam se holky objevovaly, ale nikdy to s nimi nevyšlo. My všichni jsme se navzájem hledali velmi dlouho. Vždy záleží na tom, jakou ti konkrétní lidé mají představu o tvorbě. Spolupracujeme se spoustou holek, například s Erikou Fečovou. Ta nám nazpívala vokály na naši novou desku. Spolupráce se ženami je u vás vždy zajímavý vklad.
V druhé polovině tohoto roku začne vaše turné po České republice. Plánujete i nějaké v zahraničí?
Jan: Na to potřebujeme tu správnou crew, která umí jednat se zahraničím. Tady v České republice je to marné. Většina agentur má špatný způsob jednání s jinými zeměmi. Takže to řešíme, ale úplně v klidu.
Proč jste se vlastně rozhodli pro hudební tvorbu v angličtině?
Jan: Já jsem žil na Maltě. Rodiče mě tam poslali na internát. Naučil jsem se přemýšlet v angličtině. Bydlel jsem tam jedenáct let bez jediného Čecha a už od útlého věku. Postupně jsem ten jazyk přijal za vlastní. Navíc jsem byl na mezinárodní škole, takže jsem se tam naučil rozumět asi dvaceti různým přízvuků. Když se mnou mluvil Ind nebo Číňan, musel jsem se vždy hodně soustředit na to, co říkal. Po této zkušenosti mi tam ta angličtina zůstane navždycky. Ve dvaceti letech jsem se vrátil a čeština už mi nešla tolik jako dříve.
Vydali jste čtvrtou desku, máte za sebou spoustu koncertů a jste slavní. Čeho byste chtěli ještě jako kapela dosáhnout? Máte nějaký cíl?
David: Přejeme si udržet naši kapelu na stejné úrovni, jako byla doteď. Uvidíme, kam až nás vítr zavane. My se vždy těšíme na každý koncert a novou desku. Hlavně, aby nám vydržela kapela pohromadě, tak do devadesáti let.
Nemáte nějaký zajímavý či vtipný zážitek s kapelou?
David: Vždy, když se zavřeme do dodávky, tak těch příhod zažijeme strašně moc. Je to takové naše vakuum, náš svět.
Jan: Vtipné zážitky máme pořád, jen je nesmíme zveřejnovat (smích). Nedávno jsme zažili šok. Málem jsme si vymazali celou desku. Zrovna jsem updatoval komp a všechno prostě zmizelo. Byli jsme totálně v háji. Alarmovali jsme hned několik IT techniků a nakonec to obnovili. Každá minuta při opravování byla pro nás šílená.
David: Při téhle chvíli nás ochránil Jupiter. Točilo se to s námi víc než dost…
Děláte před koncertem nějaký rituál?
Jan: Ano. Vypijeme několik litrů Jägermeistera. (smích) Všichni se obejmeme a tančíme dokola kazašský bojový tanec.
David: Máme to dokonce i někde na videu. Důležité ale je, že se obejmeme úplně všichni. Nejen se členy kapely, ale i se zbytkem našeho týmu. Pak už to sviští, nikdo ani neví jak.
Chtěli byste něco vzkázat čtenářům www.koule.cz?
David: Všechny vás zdravíme a ať má váš život pořádný koule.