Rozhovor s Andreou Buršovou: Neexistuje dobré divadlo bez experimentu
Herečku Andreu Buršovou, absolventku JAMU, si určitě většina z vás pamatuje jako sekretářku Terezu ze seriálu Život a doba soudce A. K. Milovníci divadla pak ze Švandova divadla v Praze, kde hraje v mnoha inscenacích. Sešli jsme se s ní v divadelní kavárně a příjemně si pohovořili o divadle, zpěvu, životě. Co má ráda, jak relaxuje ve volném čase a nejen to, si můžete přečíst v následujícím článku.
Bylo vždy vaším snem stát se herečkou?
Popravdě nebylo. Jako malá jsem chtěla být veterinářkou, fascinoval mě svět zvířat. K divadlu jsem se dostala prakticky až na gymnáziu, šlo o studentský divadelní soubor. Protože jsem byla zrazována od studia zpěvu, podala jsem si přihlášku na herectví na JAMU a napodruhé to vyšlo.
Narodila jste se v Brandýse nad Labem a část života prožila na severní Moravě. Jak jste si zvykla na Prahu?
Prahu teprve poznávám. V angažmá ve Švandově divadle jsem třetím rokem, předtím jsem osm let hrála (a dodnes jako host působím) v Divadle Husa na provázku v Brně. Tehdy jsem nastoupila na doktorské studium na JAMU, které jsem letos v září dokončila. Disertační práce je reflexí tvorby prvních třinácti let jednoho původně exilového vídeňského divadla a nese název Portrét divadla Theater Brett do pádu „železné opony“. Poslední dva až tři roky pro mě byly ve znamení cest Praha – Brno – Vídeň a zpět. Do Brna jsem pravidelně jezdila každý týden i proto, že jsem na JAMU učila předmět Herecká interpretace textu. Teď snad budu mít více času Prahu prozkoumávat.
Pocházíte z umělecké rodiny?
Ani ne. Ale babička z maminčiny strany je skvělá vypravěčka, miluje společnost, zábavu a zpěv, takže možná mám něco po ní. Všechny ženy v naší rodině jsou šikovné na ruční práce – šití, pletení, háčkování, vyšívání atd. a umí to. Já jsem se tak trošku vymkla. Možná tyto vlohy někdy objevím, ale tomu, že jsem je zdědila, zatím popravdě nic moc nenasvědčuje.
Ne každý o vás ví, že jste šansoniérka. Co je vám bližší – zpívání či divadlo?
Na to se nedá takto odpovědět. Obojí je prostě skvělé, obojí spolu a se mnou souvisí. Divadlo většinou obsahuje zpěv a hudbu a moje zpívání má v sobě cosi hereckého.
V roce 2012 vyšlo vaše album Nůž na ticho, ve spolupráci se skladatelem Zdeňkem Králem a smyčcovým kvartetem Indigo Quartet. Jak byste jej popsala?
Na CDčku je 22 písní. Některé texty k nim jsem napsala, jiné vybrala z básní například Ernsta Jandla, Jana Skácela, Marcely Mikuláškové aj. Hudbu k nim složil klavírista Zdeněk Král, se kterým jsem začala spolupracovat v roce 2007, a k některým také Martin Flašar, houslista z kvarteta Indigo Quartet, se kterým hrajeme od roku 2010. Ty písně jsou jednoduše krásné! Hodně o nich vypovídá samotný název CD.
Čeká vás nějaký koncert v nejbližší době?
Koncem února 2017 bude mít premiéru ve Studiu Švandova divadla můj hudebně-divadelní večer, ve kterém navážu na písňovou tvorbu Nůž na ticho. Vznikají nové písně, tentokrát v hudebních kompozicích klavíristy Zdeňka Dočekala, který mě bude na jevišti živě doprovázet.
Chystáte další album?
Věřím, že později vznikne také další CD.
Co ráda posloucháte za hudbu?
Mám ráda šansony, vážnou hudbu, jazz, ale hlavně experimentální, spíše svobodnou práci s hlasem, jakou předvádí například zpěvačka Lawren Newton.
Chodíte vy sama do divadla?
Ano, moc ráda. Je mi blízká poetika například Divadla Na zábradlí nebo Studia Hrdinů. Ale hlavně kvůli studiu na JAMU jsem v poslední době neměla moc volného času. Těším se, že si to vynahradím.
Máte svou vysněnou roli?
Vyloženě vysněnou roli nemám. Ale vzpomínám si, že jsem kdysi dávno viděla na videozáznamu Kočičí hru s Danou Medřickou. Její výkon mě uchvátil. Snila jsem tenkrát o tom, že si takovou roli, pestrou a bohatou, jednou zahraju. Na divadle mě baví věci, které mají výpověď a přirozeně počítají s experimenty. Souhlasím s názorem, že neexistuje dobré divadlo bez experimentu.
A naopak, do čeho byste herecky nikdy nešla?
Nevím, ráda si nechávám otevřené všechny možnosti. Rozhodnutí, zda do věci půjdu, nebo ne, u mě ovlivňuje aktuální situace a okolnosti.
Jak vzpomínáte na natáčení seriálu Život a doba soudce A. K.?
Na toto natáčení vzpomínám velice ráda. Sešla se tam skvělá parta lidí, panovala přátelská nálada, s některými kolegy a lidmi ze štábu jsem zůstala v kontaktu.
Jak relaxujete, když máte volno?
Ráda chodím do lesa nebo aspoň do parku mezi stromy, to mě nabíjí. Někdy stačí hodinka spánku navíc. Anebo setkání s přáteli. Zdrojem relaxace je i samotný zpěv.