Rock for People, den 1.: Skvělí Franz Ferdinand a opoždění kaliči The Prodigy

zobrazit fotogalerii

Hlavní program se včera rozjel na festivalu Rock for People. Úterní průtrž mračen, během které v areálu letiště v Hradci Králové napršelo 60 milimetrů vody na metr čtvereční, byla ta tam, slunce svítilo a skoro třicet tisíc lidí střídalo stage, na kterých se předvedli The Subways, Franz Ferdinand, Example nebo The Prodigy.

Nedá mi, abych tímhle článkem nezereagoval na nedávný text jiného hudebního novináře, který vytknul českým festivalům včetně Rock for People opakování interpretů. Nejsem hipster, občas se zdá, že obrůstá mě mech, ale připadá mi, že za dramaturgickými záměry organizátorů Rock for People se stoprocentně dá pochopit záměr.

Osmnácté narozeniny festivalu jsou důvod k oslavě. Pozvat na oslavu pár desítek tisíc lidí je dost komplikované; a jen trouba by nereflektoval ohlas těch, kteří na předchozích ročnících svým nadšením neukázali, kdo je králem festivalu.

Středeční odpoledne na hlavních scénách obstarali August Burn Red a I Killed the Prom Queen, dva zástupci post metalu a Enter Shikari, zástupce post-hardcoru  (to samé, jen do toho navíc hrají klávesy).

Ale já chci napsat hlavně o The Subways, kteří z následného indie rockového tria The Subways – Two Door Cinema Club – Franz Ferdinand zapříčinili nějvětší vzrůšo pod pódiem. Každý běžný fanoušek pražských koncertů už viděl The Subways minimálně třikrát, takže kapelu není třeba příliš představovat; The Subways jsou fajn, když hrají repertoár z prvních dvou desek Young For Eternity a All For Nothing.

Jejich kytarista a baskytaristka mají totiž velkou zkušenost. Prožili spolu příběh s velkým P (tak velký, jako je každá první láska) a zároveň dokázali sílu svých emocí přetvořit v písničky. Na první desce o tom, jaké je to být spolu, na druhé desce o tom, jaké to je se rozcházet. Skladby mají energii, a i když třeba včera začátek Shake! Shake! odzpíval kytarista zoufale mimo tóninu, jeho rockforpeople mu rozumějí.

Nové kusy – ať už z třetí desky Money and Celebrity nebo z připravované čtvrté – jsou už jen zbytečnou kopírkou toho, co už The Subways mnohokrát složili, ale nedá se říct, že by to lidem, kteří na Rock for People jezdí, nějak vadilo. Sympatické.

Two Door Cinema Club znějí současněji; minimálně v tom, že punkový rytmus The Subways vyměnili za taneční tak-ccc, tak-ccc, takže písničky z jejich první a jediné desky Tour History rozpohybují i delikátní circle-pit uprostřed bahnité louže. Jestli to bude stačit za pár let, to nevím. A jestli je to lepší než mohutně plaudovaní The Subways, také nevím.

Králem indie večera se tak stali jednoznačně skotští pánové Franz Ferdinand; na svém třetím koncertě v Česku ukázali  všem, co to znamená správná dramaturgie koncertu. Franz Ferdinand jsou z těch desítek britských kapel současného století, kteří dokázali  každou ze tří dosavadních desek nahrát s úplně jiným zvukem – a zároveň úplně stejnou náladou.

Jestli někdo ze středečních kapel dělá z publika malé Jardy, jsou to Franz Ferdinand; nejdřív spustí mix písniček z první a druhé desky Franz Ferdinand a You Could Have It Some Much Better, ten proloží elektronickou diskotékou evokující třetí album Tonight: Franz Ferdinand, vrátí se k hitovce z té druhé a v závěru vytvoří elektronické inferno, které by nikdo nečekal. Skvělá práce.

Jestliže Alex Kapranos, frontman Franz Ferdinand a muž s východoněmeckým knírkem, z publika udělal malé Jardy, jak potom mluvit o přístupu třicetiletého "chlápka od vedle", rappera Exampla? Ellion John Glove, jak se jmenuje vlastním jménem, přiběhl na pódium ve stejném triku a kalhotech, ve kterém před tím dával rozhovor (jenž bude mít i Koule.cz), a se svou kapelou rozjel crossoverrovou show číslo 2. Jeho první koncert v Česku proběhl v zimě v Lucerna Music Baru a tam Example předvedl, jak dobře umí zacházet s diskotékou (report).

Předvedl to i na Rock for People, hecoval svůj kotel fanoušků, který skákal, jak milý Example pískal, jako jeden muž zpíval refrén hitovky Kicstarts, skvěle reagoval na temnou novinku s Calvinem Harrisem a nadšeně odměnil i aktivisticou What We Made.

Ne, Example není exemplární muzikant, občas mu to ujede a jeho mix rapu, dubstepu, elektra a synthpopu občas odkazuje až někam k Dr. Albanovi do devadesátých let, ale má neuvěřitelné charizma. A tím strhl i fanoušky pod promáčeným Lemon Cool Stage. Apropos, název pódia chválil Example na svém twitteru, kde se mimo jiné raduje z toho, jak blízko se včera dostal k následující kapele.

Ze sympaťáka Exampla se hromadně utíkalo na rapperovy oblíbené The Prodigy. Tahle hardcorová elektronika samozřejmě v Česku není poprvé, na Rock for People hrála předloni, ale její sety prostě lidi baví každý rok.

Včera na to ale Maxim Reality a spol. nešli úplně nejlépe. Bůhví, co dělali v backstagi (oficiální důvod zpoždění byly podle managementu The Prodigy "technické problémy na straně kapely"), ale před naštvané fanoušky, kteří zcela zaplnili prostor před hlavním pódiem, přišli se čtyřicetiminutovým zpožděním. A to se prostě na festivalech nedělá.

Jasně, jejich koncertní set s tisícovkami laserů pak tradičně připomínal večírek na hranici epileptického záchvatu. Když pak do publika naházeli všechnu vodu, kterou měli na stage, a na bubeníka jako by nic odhodili kytaru, přišla řada na slovo "fucking".

Fucking byli Češi, písničky i fanoušci, kteří ale ničeho nedbali a svíjeli se v rytmech Breath, Omen, Posion nebo Firestarter. Co na tom, že koncert místy ztrácel gradaci, co na tom, že Keith Flint občas jen bezcílně pobíhal po stage a šíleně roztleskával lidi; na staré dobré The Prodigy se prostě včera zase pařilo.

Zpoždění londýnské elektroniky mělo vliv i na pozdní start poslední velké kapely prvního dne, Tata Bojs z Hanspaulky. O tom, že z Tata Bojs se za dvacet let stala skvělá a vyhraná koncert ní kapela pro velká pódia, jsme už psali mnohokrát. Milan Cais a spol. to předvedli i včera.

Do setlistu se jim dobře podařilo zapracovat hned několik písniček z nové desky Ležatá osmička (recenze), které, přestože nejsou ani zdaleka tak barevné a hitové jako písničky z alb okolo Futuretra, fungují naživo skvěle. Taková hitovka Pěšáci anebo taneční pecka Růžová armáda si co do večírkovosti nezadá ani se zahraničními headlinery. Na Tata Bojs včera tančilo snad ještě víc lidí než na Exampla.

Jiří Vaněk, Hana Slívová