Richard Müller hrál podruhé potichu. Podruhé skvěle
Potichu tour Richarda Müllera dorazilo po devíti měsících opět do Prahy, aby tu s pozměněným setlistem objelo druhé kolo. V Divadle Hybernia vyprodalo tentokrát hned tři koncerty. Ten úterní byl melancholický, zábavný a plný hudebních překvapení. Značka R. M. nejen žije, ale hlavně skvěle funguje.
Máme rádi hrdiny a příběhy s dobrým koncem. Rádi se dojímáme a žasneme, líbí se nám hluboký hlas, melancholické, ale nepatetické texty o lásce a (bez)naději a skvělá doprovodná kapela. Proč bychom jinak mžikem vyprodali tři koncerty Richarda Müllera za sebou?
Koncert v roce 2010: Tichý Richard Müller, skvělý Richard Müller
Žádná okázalá scéna, doprovodné smyčce, nic velkolepého. Richard Müller má poslední roky status Hany Hegerové, dámy, jejíž charizmatiké "vyprávění v písních" lidi rádi poslouchají prostě proto, že se jich dotýká. A je jim úplně jedno, jestli intonačně odletí nebo naopak nedoletí tam, kam ukazují noty.
Na Müllerovi to bylo jasně vidět a slyšet ve chvíli, kdy spolu s hostem turné Danem Bártou zpíval starou hitovku Tlaková níž. Fantastický zpěvák Bárta sice sázel jeden tón za druhým a tradičně extaticky se svíjel v improvizacích (až si ho jeho hostitel fotil na mobil), v porovnání s úsporným, ale silným a civilně upřímným projevem Müllera to však působilo banálně a bezkrevně.
Spolu se šestičlennou doprovodnou kapelou si Müller přivezl přes hodinu a půl dlouhý program, složený z největších hitovek i méně známých skladeb. Ná přání facebookových fanoušků letos zařadil Espresso Ton, pro zářijové koncerty si vybral i skladbu Vône "o dítěti, které porodila moje paní manželka, tedy o mé dceři."
Ať už sáhl po vzpomínce na newyorský genius loci v podobě skladby Chelsea Hotel anebo své milé v Nebude to také lahké vysvětloval, že se ho jen tak nezbaví, znělo to jinak než na desce. Müllerovi muzikanti v Hybernii čarovali; citlivě ohýbali muziku všemi směry, měnili atmosféru a překvapovali.
Notorická Srdce jako kníže Rohan se jen tak vyloupla z nenápadné bossy, Naša láska letí zase proplouvala mezi flétnovými sóly a "nejhezčí milostná skladba, která kdy vznikla v našem teritoriu", hapkovsko-horáčkovská Rozeznávám, zněla i v nepříliš romantickém prostoru Divadla Hybernia jako to nejpřirozenější vyznání lásky na světě.
Müller se muzikou bavil stejně jako jeho kapela. Mezi písničkami trousil vtípky, ochotně se pustil i do přídavkové taškařice; v Noční optice v nestřeženém okamžiku propašoval s muzikanty mezi lid citaci z Princovy hitovky Purple Rain. Vtipné a zábavné.
Nakonec se dostalo i na publikum. Nejen že si ve Štěstí je krásná věc, kterou perkusionista zábavně uvedl obcházením pódia a primitivním udáváním rytmu do bubnu, zazpívalo, ale jako vždy si i zatleskalo. Škoda jen, že do Noční optiky se estrádové pleskání ani trochu nehodí.
I to ale k nostalgickému večírku s Richardem Müllerem patří. Je skvělé vidět, že do Čech dorazil v dobré formě. A je skvělé vidě a slyšet, že jeho příběhy, hlas a charizma stále fungují.
Richard Müller
Host: Dan Bárta
Potichu tour
Praha, Divadlo Hybernia, 27. září 2011