Republic of Two nahráli příběhy tichého činžáku
Silent Disco skupiny Republic of Two je minimálně po zvukové stránce to nejpestřejší a nejzajímavější, co dvojice Burian - Růžička společně vydala. Mikropříběhy zabalené do jemné elektroniky, roztodivných zvuků a dvojhlasů ale hlavně ve druhé části desky ztrácejí vnitřní napětí, s nímž album startuje.
Skladby Jiřího Buriana a Mikoláše Růžičky za čtyři roky od vzniku jejich Republic of Two neztratily nic z křehkosti, naopak, jako kdyby si ještě o trochu víc zalezly do sebe. A jestliže jsme o debutu Raising The Flag (2011) psali jako o písničkách z obývacího pokoje, aktuální třetí deska Silent Disco zní jako soundtrack jednoho tichého činžáku. Za dveřmi bytů se po setmění rozehrávají rodinné mikropříběhy, které mají společné to, že jsou dotažené do nejmenšího detailu. Jako kdyby vám někdo přes tlumený hovor pustil zvuk tekoucí vody v koupelně nebo cinkání naběračky o polévkovou mísu.
Poslechněte si Republic of Two v Youradiu
Republic of Two mluví o novince jako o nejosobnějším albu, na jehož vzniku se podepsaly sólové projekty obou protagonistů (Piano, Bohemia). Po zvukové stránce je Silent Disco asi opravdu to nejzajímavější, co Republic of Two spolu vytvořili. Písničkám nechali folkový základ, ale přidali víc jemné elektroniky, roztodivné zvuky a protichůdné melodie. Důsledná produkce vyčarovala několik skvělých pelíšků – asi nejlepší písničku, dreampopovou Fire In Me, atmosférickou Promise s odkazy ke country anebo stingovskou Glass Is Broken; čas tu odpočítává dřevěný metronom, o zlověstnou atmosféru se starají plechové zvuky a Stingovu Shape Of My Heart připomíná vybrnkávaná melodie.
Jiří Burian: Zdeněk Svěrák na desce je můj splněný sen
V činžáku Republic of Two (v tomhle případě vlastně Republic of Twelve, bereme-li každou písničku jako samostatnou jednotku) se ani tentokrát nežije nějak extra vesele; Burian a Růžička jsou pod touhle střechou za melancholiky, což byla poloha, kterou nebylo třeba zpochybňovat, dokud ji kapela na novince nezkusila nabourat. Protože je to právě zmíněná pestrá produkce, díky níž se ukazuje, že nejlepší jsou na Silent Disco právě momenty, kdy hrají Republic of Two jinak: nahlas a se zápalem, zkrátka jako Fire In Me.
V kontextu jemného vzrušení se pak skladby typu Trust nebo What If s plochým textem what if love is just a 
game utápí ve své vlastní bezdůvodné ufňukanosti; tohle by v podkroví spravila snad jen láhev vína, kdyby na ni měl druhý z dvojice ještě vůbec chuť.
Jako kdyby partie (písničky) z horních pater (desky) postupně ztrácely dech, se kterým diskutují sousedi v přízemí. Není potřeba křičet, to ostatně postavy v příbězích Republic of Two nedělaly nikdy. Ale pro nás voyaery je vždycky lepší, když dialogy mají napětí.
Republic of Two – Silent Disco
Seznam skladeb: Let’s Escape From Who We Are, Promise, Fire In Me, Cold Hands Warm Heart, The Glass Is Broken, Silent Disco, Journey, What If, Me And My Regret, Needle In The Hay, Trust a Sleepers
Vydavatelství: Massimo Records
Křest CD: Divadlo Archa, 25. dubna 2014, host: Adrian T. Bell