Recenze: Zoolander 2 je křečovitě nevtipný, odhadnutelný, bez tempa a bez originality
První Zoolander přišel v roce 2001 do amerických kin těsně po 11. září. Distributor samozřejmě nemohl tušit, co se v té době bude v zemi řešit, a nezareagoval dost rychle, aby premiéru včas posunul na pozdější dobu. V důsledku tedy přišlo poměrně málo lidí a o pokračováních nemohla být řeč. Až v následujících patnácti letech se film o směšně nádherném modelu Derekovi a jeho neuvěřitelně žhavému kamarádu Jeníčkovi dočkal kultovního statusu. A protože Ben Stiller nemá do čeho píchnout, řekl si, že přece jenom svolá starý tým opět dohromady. Přečtěte si recenzi na Zoolander 2 Martina Svobody.
Kampaň si ze začátku omotala kolem prstu celý internet, aby začalo s postupem času něco zahnívat. A do kin už Zoolander 2 vstupuje s pověstí nefalšovaného propadáku. A jakkoliv by tolik z nás, kteří na jedničku nedáme dopustit, jistě rádo věřilo, že první reakce zkrátka nepochopily svérázný humor, výsledek je bohužel ještě horší. Tady už nemůžeme očekávat, že by si snímek během let někoho získal. Spíš na něj co nejrychleji zapomeneme.
Derek Zoolander a Jeníček jsou oba v ústraní, protože Derekovo vytoužené „Centrum pro děti, které neumějí dost dobře číst a chtějí se naučit i jiné věci“, se pár dní po otevření zřítilo, Jeníčka znetvořilo, zabilo Derekovu ženu a nakonec ho připravilo i o syna, kterého mu odebral stát, když se o něm zjistilo, co je Zoolander za trotla. Nyní se musí oba do světa modelingu vrátit, což zaprvé může (nějak?) vrátit Derekovi syna a zadruhé tím samozřejmě zachrání svět.
Že děj je stupidně překombinovaný a nedává smysl, by byl nejmenší problém. Větší je, že vtipy nejsou vtipné, respektive jsou nesnesitelně odhadnutelné a není jich vlastně tolik. Anavíc jen variuí věci, co fungovaly v jedničce, aniž by se nějak pokoušely je pořádně pochopit a zpracovat pro dnešní dobu.
Opravdu se nesluší po patnácti letech předvést film myšlenkově prakticky stejný jako jednička, který vypadá jako realizovaný z gagů, jež tenkrát ze scénáře vypadly, protože nebyly dost vtipné. U filmu pokoušejícího se reagovat na módu je trestuhodné, že je co do propojení s dnešní (pop)kulturou neskutečně zastaralý a jako by se v tom, co frčí, vlastně vůbec nevyznal.
Bezradně působí i rozhodnutí dodat hrdinům jakési superschopnosti. Na konci jedničky zastavil Derek pohledem letící hvězdu, řekne zastánce. Jenže tenhle záměrně over the top moment byl vyvrcholením filmu a jeho nadreálnost byla sama o sobě vtipem – jinak se vše odehrávalo v rámci našich fyzikálních zákonů. Že nyní došlo k posunu, by asi nebylo vyloženě špatně, kdyby z toho plynulo víc než marná snaha něčím překvapit. Jenže ve chvíli, kdy se může stát cokoliv, je těžké být překvapen tím málem.
Bohužel druhý Zoolander končí opravdu neslavně. Je křečovitě nevtipný, odhadnutelný, bez tempa a bez originality. A myšlenkově kdesi na konci devadesátých let. Jako satira na cokoliv nemůže kvůli své odtrženosti fungovat a jako jednoduchá komedie selže slabou realizací gagů. Velká škoda.