Recenze na Revenant: DiCapriův nadherecký nadfilm obtěžuje svou dokonalostí
I kdybyste o DiCapriovi nevěděli nic jiného, jeho věčný souboj s Akademií se k vám už určitě donesl. Proč mu ti staří páprdové nechtějí dát Oscara? Není to jeho věkem, oceňují i mladší herce, a rozhodně to není nedostatkem oscarových výkonů. Jde o podivný komplot? Pravděpodobně ne, pravděpodobně jde skutečně jen o náhodu, kdy se prostě proti Leovi vždy postavil někdo, kdo předvedl mediálně vděčnější, tudíž Oscara hodnější divadlo. Přečtěte si recenzi na jeho nejnovější film Revenant od Martina Svobody.
Letos však zvyšuje sázky a spolu s mexickým režisérem Alejandrem Gonzálezem Iñárrituem a kameramanem Emmanuelem Lubezkim, kteří si plešouna odnesli minulý rok za Birdmana, táhne do další bitvy s Revenantem. Příběhem o americkém sběrači kožešin Hugo Grassovi, který byl po útoku indiánů a souboji s grizzlym ponechán vážně zraněný svými kolegy (předně Tomem Hardy, jenž mu navíc nezapomněl zabít syna, když mu bránil v odchodu) na smrt.
Grass tržné rány a vymknutou nohu nicméně nakonec vyležel a vydal se na cestu za záchranou a pomstou. Bez zbraní, zásob a jakékoliv jistoty se doplazil 200 mil k nejbližší osadě, což je historický fakt – tento neskutečný příběh se stal.
Přední vlastnost Revenanta? Snaha. Nebo přesněji řečeno SNAHA! Od prvního do posledního okamžiku se DiCaprio snaží o nadherectví a jeho zmučený hrdina, který se většinu děje úpěnlivě plazí po zemi s veškerou tíhou světa v pohledu, jako by se škrábal za kritickým uznáním. Lubezki se zase snaží o nadkameru s tak nádhernými a dechberoucími obrazy, že místy jako by se zdálo, že se vykašlal na film a prostě se jen předvádí. A Iñárritu se jako vždy snaží o nadrežii volením těch nejlepších a absolutně nenapadnutelných filmařských řešení.
Úpěnlivá snaha každého v Revenantovi být nejlepší působí svojí přepjatostí místy až komicky. Tvůrci jako by ztratili kontakt s vlastním příběhem i sebou samými navzájem a každý z nich jen okázale exhibuje a tvrdošíjně svými schopnostmi přeřvává druhého. Samozřejmě krom Toma Hardyho, který si svou roli tradičně odehraje, jako by mu to bylo úplně jedno a svou lehkostí a přirozeností si paradoxně celý film ukradne pro sebe. Jako jediný ze zúčastněných neztratil lidský rozměr a nakonec ho máme nejradši, ačkoli hraje skutečného hajzla.
Revenant je nepochybně krásně natočený film, v němž všichni předvádí to nejlepší, co hollywodský mainstream předvést může. V důsledku je to ale také přepálená sebepropagace hraničící se sebeparodií. Film, který působí arogantně a nesdílně, skoro až nepřátelsky ve svojí nadutosti. Grassův příběh je postupně ředěn přehnaně působícími krkolomnými úniky z nebezpečí, jež z něj dělají nezničitelného supermana, a z příběhu o lidské vytrvalosti se stává manýra na hranici snesitelnosti. Emocionální propojení není možné navázat, jde se pouze dívat. Revenanta je možné buď hlasitě odmítnout jako přepjatou snahu bez smyslu a vnitřní souvislosti ukázat něco neobyčejného, nebo ho na základě toho samého naopak přijmout.