Příběhy sériových vrahů: Český kanibal Ladislav Hojer snědl prsa oběti s křenem a hořčicí
I Česko má své sériové vrahy. Ladislav Hojer, sadista se sklony ke kanibalismu a nekrofilii, patřil k těm vůbec nejhorším a je posledním vězněm, který byl u nás odsouzen k trestu smrti.
Zatímco většina vrahů má za sebou bolestné dětství, týrání ze strany rodičů, šikanu nebo třeba zneužívání, jsou i tací, kteří si zabíjení vybrali prostě proto, že je bavilo. Do této sorty patřil český sériový vrah Ladislav Hojer, za jehož průměrnou a nudnou tváří se skrývalo hned několik zvrácených úchylek.
Hojer se narodil do celkem normální rodiny, velmi ho ale zasáhla smrt otce v útlém věku, zemřel na rakovinu. O pár let později stejným způsobem odešla i Hojerova matka a on tak zůstal na krku staršímu bratrovi. Když po základní škole nastoupil do sklenářského učení, vypadal prostě jako normální kluk. Všechno se změnilo kolem jeho dvacátých narozenin. Jeho bratr nastoupil vojenskou službu a Hojer zůstal v jejich motolském bytě plně sám. Neměl žádné přátele, s lidmi ve svém okolí téměř nekomunikoval a jeho vnímání mezilidských vztahů to zcela obrátilo. Nakonec naprosto ztratil schopnost empatie a soucitu.
V listopadu 1978 vyrazil mladý sklář na výlet do Děčína. Na procházce kolem Labe mu do oka padla devětadvacetiletá Eva. V tichosti nicnetušící dívku přepadl a omráčil. Pak ji zatáhl do křoví, kde ji uškrtil a nad mrtvolou posléze masturboval a před útěkem jí do pochvy zastrčil kopřivu. Tím odstartovala jeho vražedná kariéra.
Na další oběť ale čekal celý rok a půl. Později se ukázalo, že se v tomto období několikrát pokusil o znásilnění náhodných žen a dvakrát se mu to mělo i povést. Druhou ženou, kterou setkání s Hojerem stálo život, se stala pětadvacetiletá Ivona, kterou si vrah vyhlédl na vlakovém nástupišti. Počkal si, až dívka vyjde z kupé a vyrazí na záchod. Napadl ji přímo v kabince, kde ji uškrtil a být tam více místa, pravděpodobně by s ní posléze měl i pohlavní styk. Tělo na toaletách našli v osm ráno druhý den a případu se dostalo velké mediální pozornosti. Hojer byl sice mezi podezřelými, jako tehdejší voják měl ale alibi, protože v kasárnách si v den vraždy nikdo nevšiml jeho nepřítomnosti. Mohl tedy vesele vraždit dál…
Totožnost třetí oběti se nikdy nepodařilo zjistit. Muž ji totiž přepadl u jedné slovenské přehrady a její tělo po činu hodil do vody. Policie ho vyšetřila až více než rok po skonu, takže už bylo v pokročilé fázi rozkladu a navíc mu chyběla hlava.
Se čtvrtou ženou se definitivně vyjevila Hojerova psychopatická povaha. Krásnou osmnáctiletou Ivanu napadl v Brně, když se vracela z plesu. Ve tři ráno na ni zezadu skočil a pokusil se ji znásilnit, když se mu to nepovedlo, tak ji devětatřicetkrát bodl nožem. Poté jí odřezal prsa a vnější genitálie, které si odnesl domů jako trofeje. Několik dní se s jejich pomocí ukájel a nakonec je povařil ve slané vodě a hodlal je sníst s hořčicí a křenem. Po pár soustech usoudil, že mu maso nechutná, a vše spláchl do záchodu.
Osudnou se brutálnímu muži stala jeho poslední oběť, jednapadesátiletá Anna. S tím, jak ji tvrdě znásilnil a přitom uškrtil, se totiž velmi neuváženě pochlubil choromyslnému kamarádovi, který se v bludech k vraždě po několika dnech sám přiznal. Vyšetřovatelé rychle zjistili, že v době činu byl zavřený v blázinci, nezdálo se jim ale, že zná pacient tolik detailů. Přitlačili na něj a on je navedl až k Hojerovi, který se přiznal a postupně se doznával k dalšímu a dalšímu zabíjení. Popravili ho roku 1986 jako posledního člověka v ČR.
Příběhy sériových vrahů: Šílení bratranci Kenneth Bianchi a Angelo Buono soupeřili, kdo znásilní více žen
Příběhy sériových vrahů speciál: Zvrhlé sexuální návyky a libůstky nejslavnějších mordýřů
