Portishead přivezli do Prahy sen devadesátých let

První pražský koncert spoluzakladatelů žánru triphop, britské kapely Portishead, ukázal, že její současná největší zbraň je hlavně skvělá práce se zvukovými plochami.

Před čtrnácti lety, na podzim roku 1999, měli v pražské Tipsport areně, tehdejší Sportovní hale, jeden ze svých prvních českých koncerů Massive Attack. Bristolská skupina, která spolu s Portishead vytýčila mantinely odnože tanečního žánru, jemuž se říká triphop.

Stejně jako včera se v zadní části haly do prostoru odrážely beaty, stejně jako včera to bylo pro české fanoušky vzrušující návštěva. Jenže s Massive Attack jsme tehdy měli pocit, že nám svět přiváží ukázat cosi aktuálního; skupina tehdy přijela do Prahy dvakrát za sebou, aby ukojila touhu po zánovní desce Mezzanine a předchozích dvou výtečných nahrávkách Protectiona Blue Lines.  

Generační souputníci Portishead se včera českým pamětníkům, jimž triphop formoval dospívání, představil poprvé až nyní, navíc pět let po posledním (třetím) albu Third. V kontextu proudu času tak koncert nabídl spíš něco jako poslech desky, která dlouhá léta ležela v trezoru.

Přesto (anebo právě proto?) si na Výstaviště našlo cestu poměrně dost třicátníků plus. A čekalo se, s čím skupina v čele s triphopovou babičkou Beth Gibbonsovou přijde; podle setlistů zveřejněných na internetu to vypadalo na spravedlivý průřez všemi třemi dosavadními alby.

Když se chvíli po čtvrt na deset na pódiu objevila trojice se stejně velkou doprovodnou kapelou a na stěně začala tepat první industriálně laděná projekce, vypadalo to, jako kdyby se lidem v hale splnil devadesátkový sen. Potvrdila to třetí skladba Mysterons, první ukázka z nejslavnější desky Dummy, při níž se publikum ze sna probudilo a začalo pořádně reagovat. Beth Gibbonsová se svíjela za mikrofonem a nalomeným, naléhavým hlasem opakovala "did you really want? Kytary kvílely, bicí nesmlouvavě tepaly, beaty se valily.

Poslechněte si Portishead a Massive Attack v Youradiu

V průběhu koncertu, který docela nenápadně gradoval až k dramatické Threads, se o ty nejzajímavější momenty postaraly právě nástroje. Jejich živý val působil jako parní stroj. Kytarové plochy střídaly experimenty se smyčcem, v Machine Gun se zase skvěle vyvedla pasáž s bicími a jejich kulometnou kadencí. V kombinaci s tichou Wandering Star šlo asi o nejvýraznější moment koncertu.

Ačkoliv kapele přinesla největší slávu v polovině devadesátých let právě nahrávka Dummy s hity Glory Box, Sour Times nebo Wondering Stars s výraznou hlasovou linkou, nejsilněji z pohledu včerejšígi koncertu působily novější skladby, které kapela naživo posunula směrem ke zvukové džungli s jasně zmapovaným východem. Je až s podivem, jak se Portishead povedlo jednotlivé kousky zhustit, vytvořit z nich živý, organický příběh a držet skrz ně fanoušky v napětí.

Když pak před přídavky Roads a We Carry On zpěvačka seběhla z pódia a plácala si s prvními řadami, působilo to velmi zvláštně. Během koncertu totiž neřekla směrem k hale ani slovo. Závěrečný potlesk tak spíš než jako pocta jejímu hlasu působil jako prosba o prodloužení dětského snu, který se místo před patnácti lety vyplnil až dnes: Portishead na pódiu v Praze.

Portishead
Praha, 19. 6. 2013, Tipsport aréna
Support: Savages
Seznam skladeb: Silence, Nylon Smile, Mysterons, The Rip, Sour Times, Magic Doors, Wandering Star, Machine Gun, Over, Glory Box, Chase the Teas, Cowboys, Threads, Roads, We Carry On