Orbital s Wonky obhajují stupně vítězů
Osm let čekali příznivci britského dua Orbital na novou nahrávku. Bratřím Hartnellovým se na albu Wonky podařilo to, o co by měla usilovat každá skupina po více než dvaceti letech existence: Nahráli desku, na níž je jasně rozpoznatelný jautorský hudební rukopis, dokázali ovšem vstřebat aktuální trendy. Wonky je tak to nejlepší od desky In Sides z roku 1996.
Rok 2004 nebyl pro dinosaury taneční hudby 90. let zrovna nejšťastnější. Underworld si dávali pauzu mezi odchodem Darrena Price a příchodem Darrena Emersona, o The Chemical Brothers taky moc slyšet nebylo, protože zalezlí ve studiu nahrávali Push the Button, a k tragédii jménem Always Outnumbered, Never Outgunned od The Prodigy není třeba nic dodávat.
Orbital, kteří vždycky stáli (neprávem) trochu ve stínu téhle nesvaté trojice, vydali v roce 2004 Modré album, kterým se pokusili navázat na začátky z raných devadesátých let. Jejich deska sice nebyla tragická, přesto zněla spíš jako recyklát starých nápadů, což si Orbital nejspíš uvědomili a ohlásili rozchod, který trval do roku 2009. Pak začali opět nejen koncertovat (jak jsme se mohli v témže roce přesvědčit na Planet Festivalu v Táboře – report), ale také vydávat nové nahrávky, což letos završili s Wonky.
Úvod alba obstarávají klasické Orbital skladby – snově atmosférická One Big Moment, housová dupárna Straight Sun a Never, v jejímž závěru si člověk nemůže nevzpomenout na klasický sound Davida Guetty (byť samozřejmě přístup Orbital je na hony vzdálen prefabrikovaným Guettovým melodiím). Orbital v nich zůstávají věrní melodickému přístupu ke strojovým rytmům, který ovšem aktualizují směrem k současným trendům (byť je komické, že aby nahrávka v roce 2012 zněla současně, je třeba ji zaplnit retro zvuky analogových syntezátorů).
O úroveň výš pak album posouvají spolupráce s hostujícími zpěvačkami: Zola Jesus obstarala atmosférické vokály ve skladbě New France, MC Lady Leshurr (pro ty, kdo ji neznají: je to taková britská obdoba Nicky Minaj) zas v titulní skladbě desky ukazuje, jak Orbital znějí, když po svém zkoušejí grime. Beelzedub je pak variací na asi nejslavnější skladbu Orbital nazvanou Satan; variací dubstepovou, takže zní, jako kdyby za producentským pultem seděl přímo Skrillex a ne Mark ‚Flood‘ Ellis, který má za sebou spolupráci s hudebními kolosy typu U2, Depeche Mode nebo The Killers.
Žijeme v době internetových hltačů hudby, v době, kdy pro většinu hipsterů je každá hudební skupina za zenitem krátce po vydání první desky (pro menšinu ještě před ním). O to těžší je pro více než dvacet let staré seskupení obhájit své pozice. Orbital model 2012 ale jasně dokazují, proč byli jednou z nejinspirativnějších 
elektronických skupin v devadesátých letech. Jejich letošní koncert na Rock for People bude rozhodně zážitek.
Orbital – Wonky
Celkový čas: 50:35
Vydavatelství: ACP
Skladby: One Big Moment, Straight Sun, Never, New France (feat. Zola Jesus), Distractions, Stringy Acid, Beelzedub, Wonky (feat. Lady Leshurr), Where Is it Going?