Ondřej Brzobohatý: Štve mě, když mě lidi vnímají jen skrz bulvár

Věděli jste, že autorem reklamní melodie "zkraťte si cestu domůůůů" je Ondřej Brzobohatý? Velmi talentovaný jednatřicetiletý hudebník, skladatel a herec, o kterém se v poslední době mluvilo hlavně jako o partnerovi modelky Táni Kuchařové, včera v Praze pokřtil svou prví sólovou desku Identity. Její název podle Brzobohatého vypovídá o tom, jak rozdílně ho lidé vnímají.

Dívám se na návrhy obalu vašeho alba Identity a vidím čtyři barevné varianty – červenou, žlutou, zelenou a modrou. Znamená to, že se rozmýšlíte, kterou z nich ve finále použít?
Tenhle nápad se mi původně moc zamlouval. Symbolizuje pestrobarevnost alba, zároveň má psychologický podtext, totiž že člověk má mnoho vnitřních podob. Taky je to zajímavý marketingový tah. Booklet bude černobílý a před ním bude barevná kartička, která může sloužit i jako podpisová karta. Kromě toho si každý bude moct koupit barvu, která je mu bližší.

Možná doufáte v to, že si někdo koupí rovnou čtyři desky, od každé barvy jednu?
Pravda je, že snad existuje pár fanynek, které by tento sběratelský záměr mohly mít.

Zajímavé je, že počítáte automaticky se ženami.
To proto, že jsem se setkal s tím, že některé fanynky byly dost… Zkrátka by to u nich mohlo fungovat.

Co se vám přihodilo?
Některé slečny mě na koncertech obdarovávají vším možným, že už si pamatuji i jejich jména.  

To je od nich přece hezké, nebo ne?
(směje se) Je to hezké.

Zpátky k desce. Máte i vy více identit?
Vy ten pocit nemáte? Když jsem se vám na začátku rozhovoru představoval, říkala jste, že mě znáte.

To je pravda. Jste muzikant, herec, moderátor, skladatel, nově i porotce v X Factoru.
Což je jeden z důvodů, proč se album jmenuje Identity. Od samého začátku jsem s tím však nepočítal, původně jsem chtěl, aby se deska jmenovala Sedm podle jedné z písní. Potom jsem ale napsal skladbu Identity o klukovi, který neví, jak zapůsobit na holku a vůbec na společnost, a začne se tvářit jako někdo jiný. Když jsem měl všechny skladby hotové, řekl jsem si, že Identity mnohem více vystihují to, že mě lidi vnímají v různých rolích. Deska je odpovědí na to, kým opravdu jsem, kým se cítím být a kým budu.

Zdá se mi, že názvy skladeb často odráží nějaké nadpřirozeno. Například Jíst, meditovat, milovat, Věštkyně nebo Markýza andělů.
Jsou to spíš metafory. Některé písně jsou trochu "psychologičtější". Třeba v Epilogu je odkaz na Robina Sharmu a jeho Mnicha, který prodal své Ferrari. Ta knížka mě moc baví, našel jsem v ní v době, kdy jsem ji četl, odpovědi na různé otázky. To ale neznamená, že Identity je motivační deska.

K Identitám pojedete jarní turné, prý půjde o sérii křtů desky.
Byl bych rád, aby se album nejdřív etablovalo, teprve pak z něj budu těžit reakce na koncertě. Když pojedeme šňůru na jaře, málokdo bude nové písničky znát. Teď album ve všech uvedených městech pokřtíme, turné Identity ale uspořádáme až na podzim.

Znamená to, že na jaře budete mít jiný repertoár?
Budeme hrát i písničky z Identity, covery a taky upravené skladby, které jsem hrával s mou kapelou Bůhví.

Zajímalo by mě, odkud berete inspiraci k hudbě, kterou skládáte.
Nevím, melodie přichází z ničeho nic. Některé písničky vznikají po dlouhém vysedávání u klavíru, další zase při jamování s kapelou. Vždycky, když mě nějaké melodie napadne a usoudím, že mi to nic nepřipomíná, použiju to. Když ne do písničky, tak do filmu nebo seriálu.

Když o tom mluvíte, začátek písničky Markýza andělů zní přesně jako It’s Raining Men Geri Halliwell.
Ale to vůbec nebyl záměr. Natočil jsem ji, pustil kamarádům a jeden říká: Počkej, to je jako It’s Raning Men. V tu chvíli mi došlo, že je to opravdu hodně podobné.

V prvních taktech mě napadlo, že půjde o další cover původní písničky.
Ne, vážně ne. Chtěl jsem jen pompézní začátek písně a prostě se to stalo.

Původně jste muzikant, ale v posledních letech více hrajete v divadle nebo v seriálech a od muziky jste se trochu odklonil.
Neodklonil. Vždycky jsem dělal muziku. I když jsem moderoval nebo hrál, živil jsem se hlavně muzikou, do seriálů nebo do reklam.

Jaká reklamní hudba je vaše?
Je jich moc, už ani nevím. Například když slyšíte melodii Zkraťte si cestu domůů, jsem to já. Nebo ještě Asko, Asko, Asko nábytek…

To nesnáším.
Je to strašné. Pokaždé, když to slyším, tak mám… no, nebudu se k tomu radši vyjadřovat. Ale fajn je i to, že vás ta melodie štve, protože účel televizní reklamy je podprahové vnímání. Když sháníte nějakou věc a jdete kolem obchodu, vzpomente si na reklamu. U Aska se vám vybaví hudba – mozkočerv a vy do obchodu vlezete, ani nevíte, proč.

Problém je, že u skládání hudby pro reklamy nejste tolik vidět.
Až mě to občas trochu mrzelo.

Proč?
Lidi mě vnímají jenom skrz televizi, časopisy a bulváry. Ale fakt, že investuji dva měsíce života do toho, abych napsal obrovskou symfonickou partituru do nějakého filmu, kde je moje jméno akorát v titulcích, které stejně všichni přepínají, už nikdo neví. Na druhou stranu si říkám, jestli nejsem moc ješitný, když chci, aby se to lidi dozvěděli? Kam se poděla pokora, že to přeci nedělám kvůli slávě, ale proto, že mě to baví?