Michaela hejtuje: Reportáž z návštěvy Karlových Varů. VIDEA
V Karlových Varech se momentálně koná tradiční filmový festival. Letos již dvaapadesátý. Vydala jsem se tam podívat a byla jsem v hejtu od začátku do konce.
Cesta tam v pohodě, ale jakmile jsme s kolegyní Silvou, která měla kocovinu, takže byla lehce mimo, vjely do města, začalo přituhovat. Všude divné značení, takže jsme se tam motaly jako Maďaři v kukuřici. Ve finále jsme zaparkovaly naproti hotelu Thermal, z čehož jsme měly až dětinskou radost. Jé, to máme kousek, to bude parádička, říkaly jsme si.
Po příjezdu jsme si šly vyzvednout akreditace, kde si nás přehazovaly jako horký brambor, já jsem se samozřejmě musela vyfotit, protože jsem nebyla tak chytrá jako Silva a neposlala jsem jim fotku mailem. Kartičky jsme nakonec získaly a rozhodly se, že se půjdeme najíst.
Sedly jsme si do restaurace blízko Thermalu, poměrně brzy k nám přišla obsluha a přinesla nám menu. Z toho jsme měly radost. Ta nás ale přešla nejdřív při pohledu na ceny a pak po zjištění, že nás přijdou obsloužit asi tak za hodinu, pokud nezačneme mluvit cizí řečí, což se nám nechtělo, takže jsme se zvedly a šly o dům dál.
Zasedly jsme do hogo fogo restaurace, obě v džínách, ale co už, najedly se (každou oběd a pití stál 300 korun – s dýškem tedy) a šly se DO AUTA převléknout do večerních rób. Jako dvě správné pipinky z Prahy jsme se nejdřív namalovaly, pak jsme se nasoukaly do šatů, nasadily jsme botičky a vyrazily i s kamerou směr slavnostní opening v Thermalu.
Tam jsme se samozřejmě hned hrnuly mezi ostatní novináře, ale bylo nám řečeno, že tam se smí jen na speciální press kartu, kterou jsme samozřejmě neměly a už ji nemohly ani získat. Takže jsme šly hezky pěkně mezi ostatní lidi, kteří stáli letně svěže oblečeni na schodech Thermalu. Musím říct, že jsme se mezi nimi v těch černých hadrech vyjímaly.
Když všechny celebrity zalezly dovnitř, šly jsme do Press roomu, kde jsme pracovaly, a pak jsme se ve 22 hodin vrátily ke vchodu do Thermalu čekat, až hvězdy vyjdou z promítání filmu, který, jak jsem zjistila, měl 119 minut, protože to je prostě zákon schválnosti, že zrovna když potřebujeme, aby to bylo co nejkratší, musí se vysílat snímek, který má stopáž dvě hodiny.
Po nabrání rozhovorů jsme se vydaly k autu, obě už značně mrtvé. Jakmile jsme obešly Thermal, věděly jsme, že je zle. Ulice, v níž jsme zaparkovaly, byla plná lidí a na konci stál ještě napříč hasičský vůz, aby náhodou někdo neprojel. Od policistů jsme se dozvěděly, že se odtamtud nesmí vyjet, dokud se nerozejdou lidi, kteří se tam dívají na koncert a ohňostroj.
To už mě bolely nohy z podpatků jako čert. Takže jsme došly k autu, od kterého jsme odehnaly lidi, vlezly dovnitř a začaly se smát a plakat zároveň. Lidi nám koukali do auta a strašně se bavili tím, že jsme tam uvízly. Mimochodem samozřejmě tam stála cedule, že se tam smí parkovat jen do 21 hodin, ale tu jsme předtím prostě neviděly, že jo.
Myšlenku na převléknutí a udělání tak striptýzu pro crowd okolo jsme vzdaly, takovou show jsme okolostojícím dělat nechtěly, ale já si aspoň přezula boty, takže jsem si místo nich k těm krásným večerním šatům vzala Vansky, a šly jsme statečně zpět do Thermalu pracovat.
Po skončení koncertu se účastníci festivalu naštěstí rychle rozutekli, asi do místních hospod, tak jsme naběhly do auta a vyrazily rychlostí blesku zpět do Prahy. Silva po cestě zjistila, že ztratila náušnici, takže výlet do Varů považovala za vskutku povedenou záležitost. No a abychom po cestě v ty dvě hodiny ráno neusnuly, zpívaly jsme si. Videa doporučuju (ne)pustit.