Martin Chodúr: Vždycky jsem chtěl dělat pop

Když ostatní soutěžící první řady Česko Slovenské SuperStar brečeli, Martin Chodúr (20) stál stranou a emoce si nechával pro sebe. Stejně klidný, sympaticky sebevědomý a ve vyjadřování úsporný je i během rozhovoru. Za nálepku „ten ze SuperStar“se nestydí, oči se mu ale rozzáří jen ve chvíli, kdy mluví o své nové desce Let´s Celebrate, na kterou si napsal téměř všechny písničky sám, anebo o focení v Las Vegas.

Martine, desku Let´s Celebrate vydáváš půl roku po skončení SuperStar. Jak se ti od té doby změnil život?
Moje jednání se po soutěži nijak zásadně nezměnilo. Jsem rád, že jsem Česko Slovenskou SuperStar absolvoval, a teď se soustředím na muziku. Zpívám hudbu, která se mi líbí, nahrál jsem album, které se mi líbí. Jsem spokojený a nemám důvod něco si vyčítat.

Setkáváš se v souvislosti se soutěží ještě pořád se situacemi, které jsou pro tebe nové?
Třeba teď nedávno jsem zpíval doma v Ostravě na atletické Zlaté tretře státní hymnu před dvaceti tisíci návštěvníky, zástupci města a televizními kamerami. Musím říct, že tady jsem byl mírně nervózní.

Stíháš ještě školu? Studoval jsi na konzervatoři klarinet.
Školu jsem přerušil.

Chceš ji jednou dodělat?
Poslední dva roky na konzervatoři jsou pedagogické, a já nechci být pedagog. Navíc by mi trvalo hodně dlouho, než bych se dostal na potřebnou úroveň klarinetové hry. Půjdu raději rovnou na vysokou, zajímají mě mezinárodní vztahy a historie umění. Teď se ale chci věnovat hlavně zpívání.

V těchto dnech vydáváš svoji první desku Let´s Celebrate. V porovnání s tím, co jsi zpíval v SuperStar, zní mnohem víc popově. Jsi s výslednou podobou alba spokojený?
Ano. Nechtěl jsem udělat retro album, chtěl jsem udělat moderní desku s retro nádechem ve stylu Jamese Bonda nebo muzikantů typu Duffy. Každý zpěvák má nějaký mediální obraz  – já jsem byl vnímaný jako fanda welšského tygra Toma Jonese – a lidi čekají, že se zachová podle něj. Pro mě je to ale naprosto přirozené album a já jsem s ním naprosto spokojený.

Představ si, že bys desku nahrával sám. Vedl bys nahrávání jinak?
Neměl bych samozřejmě takové možnosti a neměl bych zřejmě producenta Dana Hádla, který mi hrozně pomohl. Dan je i skladatel a dokáže napsat smyčce a aranže, vtiskl desce také svoji tvář.  

Ptám se i proto, že většina desek, které produkuje Dan Hádl, zní dost podobně, uhlazeně. Byl to třeba i případ první desky Anety Langerová Spousta andělů…
My jsme o tom spolu mluvili. Myslím, že Dan není až tak obrovská producentská osobnost; on je skvělý v tom, že udělá přesně to, co umělec chce. Problém se dostaví  ve chvíli, kdy přijde zpěvák – třeba někdo ze SuperStar – který neví, co by rád. V soutěži byli všichni zvyklí, že zazpívali, co se jim řeklo, ale když dojde na samotnou desku, najednou tápou.
Dan se mě před natáčením zeptal, co mám rád, jak bych chtěl, aby album znělo a co si má naposlouchat. Ve všem se podřídil; já jsem mu dal návod a on to podle něj udělal.

Už dřív se mluvilo o tom, že písničky na desce jsou tvoje. Podílel se na skladbách ještě někdo jiný?
Deset písniček je mých, jedna, Paparazzi, je převzatá od

) – jsme akorát přeložili do češtiny. Já jsem napsal návrh českého textu, Jana Rolincová ho upravila, aby byl správně česky, protože já česky nejsem zvyklý psát.

Jsou na desce nějaké skladby ještě z dob, kdy jsi hrával s ostravskou kapeloiu Robson, anebo jde o nové písničky?
Hlavně nové, ale třeba Let´s Celebrate mě napadla už před soutěží. Who´s Gonna Stop It Now mě napadla, když už jsem v té soutěži byl. Celá ta písnička je vlastně o tom.

Poslechněte si Who´s Gonna Stop It Now

Na desce máš písničku o Karle s fantastickýma očima. Kdo je reálnou předlouhou téhle Karly?
Člověk někdy potká někoho, s kým už se nikdy nemusí vidět, ale přesto to v něm něco zanechá (usmívá se). V tomhle směru mě baví lidi mystifikovat. Bob Dylan taky nikdy neprozradil, o čem jsou jeho texty, a ani já to neřeknu.

Jaká písnička z desky je tvoje nejoblíbenější?
Asi Things That Have Happened. Povedla se přesně v tom jamesbondovském stylu, který jsem chtěl udělat. Je to velká balada.

Poslechněte si ukázku Things That Have Happened

Na albu jsou dvě písničky, ve kterých zníš skoro jako Karel Gott zamlada. Pro koho vlastně deska Let´s Celebrate je?
Pro všechny, kterým se bude líbit. Nechtěl jsem udělat složitou desku, chtěl jsem, aby se líbila lidem, kteří se dívali na SuperStar, a zároveň abych s ní byl spokojený i já. Není to vlastně ani kompromis, vždycky jsem chtěl dělat pop. A aby člověk mohl dělat pop, musí se líbit lidem.

Při SuperStar jsi zabodoval cover verzí Paparazzi od Lady Gaga, ve které jsi vystřihl sólo na klarinet. Proč není klarinet v té verzi na desce?
Hlavní důvod je ten, že jsem na klarinet dlouho nehrál a neměl jsem čas na to, abych se dostal do takové formy, abych mohl nahrát sólo na desku.
Navíc na koncertech hraju někdy na halfplayback (s předtočenou hudbou, pozn. red.), takže jsme řešili, co bych na pódiu dělal, kdyby najednou začalo sólo na klarinet. Musel bych ho s sebou všude nosit a to mi připadalo zbytečné.  

Fotky z obalu desky i promo fotky jsi fotil v Las Vegas.  Co tam na tebe nejvíc zapůsobilo?
Nikdy před tím jsem v Americe nebyl a do Las Vegas jsem se vždycky chtěl podívat. Je to Mecca všech velkých zpěváků, vždyť  v 60. letech nakonec všichni odešli dělat do Las Vegas  velkolepé show…

…konec konců Elvis Presley tam pořád ještě žije.
Ano, potkal jsem ho a má se fajn…Ale vážně. Chtěl jsem vidět, jak mohly takové show vypadat. Samozřejmě, dnešní Las Vegas je už jiné město, ale bylo fajn, chodit po ulici a vědět, že sem bych mohl jít na Sinatru a sem na Presleyho.

Ještě ti nebylo 22, nevadilo ti, že si v tamních barech ani nemůžeš dát panáka?
Uvědomil jsem si to první den, když se mě v baru zeptali, jestli náhodou nejsem moc mladý. Tak jsem pak chodil všude v obleku. A prošlo to.

Poslechněte si Paparazzi v podání Martina Chodúra

http://www.youtube.com/watch?v=CWRveFnwdfY