Linkin Park křičí z plných plic. Jako zamlada
Od poprockového zvuku, se kterým experimentovali na posledních třech albech, se Linkin Park na novince The Hunting Party vrací zpátky ke kořenům. A vůbec to není špatné.
Pokud patříte mezi ty, kteří nad Linkin Park zlomili hůl po vydání třetí desky Minutes to Midnight (2007), bude pro vás letošní novinka The Hunting Party příjemným překvapením. Skupina upustila od elektronického zvuku předešlých dvou alb a vrátila se k tradičním rockovým aranžím, Shinodovu zběsilému rapování a Benningtonovu ještě zběsilejšímu ječáku. „Je to vlastně alternativní Hybrid Theory (debut z roku 2000, pozn. red.), akorát, že teď nás štvou jiné věci, než když nám bylo osmnáct,“ přirovnal nové album k tomu debutovému kytarista Brad Delson.
Poslechněte si Linkin Park v Youradiu
Ani přes hlasité protesty části původních fanoušků se navíc nedá říct, že by kapela posledních sedm let stagnovala. Vytvořila si vlastní zvuk, od kterého se s Minutes to Midnight odklonila do bezpečnějších vod tradičního poprocku, kde se pak dvěma následujícími alby A Thousand Suns a Living Things etablovala. Během té doby se z vizionářských děcek stali profesionální muzikanti, kteří s každou nahrávkou zkouší něco trochu nového, ale především vždycky patří k tomu absolutně nejlepšímu, co ta která hudební kategorie zrovna nabízí.
V tomhle trendu pokračuje i novinka The Hunting Party. Ozvěny Hybrid Theory a Meteory (2003) jsou na ní sice výrazné, album má ale zároveň uhlazenější zvuk, do nějž se promítá vše, co se Linkin Park od Minutes to Midnight dodnes naučili. Jediný opravdu tvrdý kousek alba je tak začátek; mladší posluchače možná vystraší, ale těm starším zprostředkuje okamžitý návrat domů. Na zbytku nahrávky jsou kytary správně řízné a Benningtonův přeci jen už níže posazený hlas s nimi občas tvoří až death metalové harmonie. Jindy se zase přeneseme do zlatých devadesátých – třeba píseň War by mohla z fleku hostovat na slavné desce Americana (1998) od The Offspring.
The Hunting Party nenese žádný výrazný hit, který by – jako zmíněná deska Hybrid Theory – přetrval aspoň generaci. Nemá ale ani jediné slabší místo. Každý song je řemeslně dokonalý, ale nese v sobě správnou porci hravosti a originality. Ostatně pomohla tomu řada několika hvězdných hostů. Plus: The Hunting Party má potenciál rozdělenou rodinu fanoušků Linkin Park zase spojit a zajistit narvané stadiony a sety, které si užije úplně každý.
Linkin Park – The Hunting Party
Vydavatelství: Warner Music
Celkový čas: 45:12
Seznam skladeb: Keys To the Kingdom, All for Nothing (feat. Page Hamilton), Guilty All the Same (feat. Rakim), The Summoning, War, Wastelands, Until It’s Gone, Rebellion (feat. Daron Malakian), Mark the Graves, Drawbar (feat. Tom Morello), Final Masquerade, A Line in the Sand