Lenny: Nic jiného než hudbu bych dělat nemohla

Dvacetiletá zpěvačka Lenny je jedním z nových talentů letošního roku. Jako dcera Lenky Filipové se sice samozřejmě nepředstavuje, při osobním setkání ale geny nezapře. S kariérou navíc začala jako "předskokanka" mámy na turné v Autrálii. V současné době studuje skladbu v Londýně a chystá se na první zkouškové.

První dvě EP jste vydala letos. Jak dlouho se vlastně hudbě věnujete?
Lenny: Odmalička. Muzika mě vždycky hodně bavila a věděla jsem, že ji jednou budu chtít mít jako povolání.

Pustila byste se do muziky, i kdybyste nebyla z hudební rodiny?
Těžko říct. My jsme spolu s mamkou (kytaristka a zpěvačka Lenka Filipová, pozn. red.) muziku vždycky dělaly, i táta je výborný muzikant, má hudbu jako koníček. Těžko si to u sebe odmyslet.

Poslechněte si Lenny v Youradiu

Co znamená, že jste s maminkou „dělaly muziku“?
Hrály jsme na kytaru, etudy i věci pro radost. Když máma zjistila, že mě to baví, nabídla mi, že s ní můžu jet jako doprovod na turné do Austrálie. Musela jsem se naučit všechny party na kytaru. Tehdy jsem začala mít hudbu jako profesi, v rámci jejího programu jsem totiž měla možnost zahrát před publikem i svoje vlastní písničky. Po reakci publika jsem věděla, že to je to, co chci v životě dělat.

Do jakých dalších profesí jste měla namířeno?
V dětství jsem se hodně zajímala o dinosaury, chtěla jsem být paleontoložkou. Později mě to přešlo a nadchla jsem se pro focení. Jenomže tam mi zase vadila technická stránka. Baví mě fotit pro zábavu, ale jako řemeslo bych si to nejspíš nevybrala.

Kdy nejčastěji skládáte?
Většinou je to ve dnech, kdy mám volno a klid. Velkou roli při skládání písniček hraje právě ta atmosféra. Momentálně studuji v Londýně a jasně cítím, že tam úplně jinak vnímám inspiraci.

Jak to myslíte, úplně jinak?
Zajdu třeba na dva koncerty, něco probíráme ve škole, něco naposlouchám doma a inspirace přichází úplně sama od sebe. Zvláštní je, že tady jsem to nezažila.

Vydala jste zatím dvě EP, celkem asi osm písniček. Plánujete vydat i plnohodnotné album?
Ráda bych ho vydala na jaře příštího roku. Ostatně materiál na to mám, jenom potřebuji některé písničky doladit, dodělat texty.

Co je pro vás při psaní textů důležité?
Na druhém EP Fighter mám tři autorské skladby, které jsou podle mě textově promyšlené. Mají pro mě význam, týkají se něčeho v mém okolí, ať už je to moje osobní zkušenost nebo zkušenost někoho známého. V tomto ohledu mám třeba moc ráda slova Eda Sheerana.

Váš textový guru?
Dalo by se to tak říct. Dokáže psát o jakékoli problematice, o lásce, dětech, drogách… Jeho přístup je pro mě inspirativní. Ze svých věcí mám nejradši asi písničku Fighter, po níž se druhé EP jmenuje. Její text je o slečně, která si moc neví rady s životem a chce, aby za ní někdo něco vybojoval. Chci tím říct, že většinou všichni máme někoho, kdo je ochotný za nás bojovat.

Studujete prý v Londýně písničkářství. Takový obor opravdu existuje?
Ano, ten obor obsahuje všechno, co člověk potřebuje umět, aby si složil písničku. Mapuje celý proces. Od momentu, kdy vás napadne motiv, jak ho rozvinout, jaké použít styly, nástroje, jak nejlépe skloubit hudbu s textem.

V praxi to vypadá jak?
Sedíme ve třídě a každý přehraje ten svůj motiv nebo písničku. Potom máme hromadnou zpětnou vazbu, kdy každý řekne svůj názor. Když pak už písničku mám, musím ji nahrát. To znamená propojit nástroje, vybrat mikrofony na ozvučení bicích, kytary, nahrát to do počítače. Nakonec se učíme, jak to funguje v branži. Jaká je role písničkáře versus vydavatelství, jaké má kdo práva. Jakou má funkci producent a podobně.

Je vidět, že vás to baví.
Je skvělé, že nás učí lidi, kteří tomu skutečně rozumí. Mnozí z nich sami koncertují, skládají písničky.

Jak probíhá závěrečné zkoušení?
Jsem teprve v prvním semestru, takže první zkouškové období mě čeká. Prý je to ale tak, že si vybereme styl, ve kterém chceme písničku složit, a potom nám učitel přidělí ještě jeden žánr. Já jsem si vybrala rock, ale co mi vybere učitel, to nevím, může to být třeba i jazz, reggae nebo hiphop. Písničku musíme zpracovat komplet včetně textů a nahrávání.

Jak jste se o téhle škole vlastně dozvěděla?
Od pianisty mé maminky. Učil zpěv jednu Finku, která tu studovala.

Jak vypadaly přijímací zkoušky?
Přinesla jsem svoje skladby. Učitel si se mnou sedl, pustil donesené nahrávky a ptal se mě na to, jakým způsobem skládám nebo kde čerpám inspiraci. Chtěl zjistit, jak velký zájem o obor mám, a dopadlo to dobře.

Pouštěla jste mu tehdy nějaké z těch osmi písniček, které jste dosud vydala?
Dvě písničky z prvního ípíčka, You’re My Everything a All My Love. Tenkrát ale byly ještě v úplně surovém stavu, takže to znělo jak z magneťáku.