Lenka Dusilová: Fantazie mé kapely mě pořád překvapuje

zobrazit fotogalerii

Sestava, se kterou nahrála Lenka Dusilová živé DVD a CD Live At Café V Lese, je něco jako happy end. Aby zjistila, jak ze sebe dostat věci, které cítí, musela Dusilová před lety vyrazit do Ameriky, výrazně na sobě zapracovat a ujasnit si, s kým trávit čas. „Na mých současných spoluhráčích se mi líbí, že dokonale ovládají svoje nástroje, takže se můžou bez komplexů a předsudků stavět k dalším žánrům,“ říká před křtem alba, na kterém zakončí „baromantické“ období.

Při pohledu na vaši diskografii se mi vybaví jen dva protipóly Lenky Dusilové: extrovertní rockerka a introvertní kytaristka obklopená jazzovými muzikanty. Kdy se vlastně tenhle skok udál? Kopíroval nějaké konkrétní životní období?  
Nějaká proměna proběhla v roce 2003, v době, kdy jsme natáčeli desku Spatřit světlo světa. Měla jsem tehdy obstojnou kapelu, ale zdálo se mi, že v sebevyjádření stojím na místě. Chodila jsem kolem svého srdce a nevěděla, jak z něj to, co cítím, dostat ven. Nebyla jsem zkrátka spokojená v konstelaci, v jaké jsem žila. Pak přišel můj tehdejší spoluhráč Martin Ledvina s tím, že domluvil pár koncertů v Americe, vzali jsme kytary a vyrazili jsme. V Americe jsem potkala muzikanty, kteří mi otevřeli oči; neřešili podřadné věci, neztráceli čas, nezahlcovali se negativními vjemy a byli hodně otevření. Uvědomila jsem si, že s takovými lidmi chci hrát, že mi to dělá dobře a otevírá to ve mně potenciál.

Poslechněte si Lenku Dusilovou v Youradiu
Recenze: Komplikovaná, ale skvělá Baromantika Lenky Dusilové

Tady tedy vznikl prazáklad současné sestavy muzikantů kolem vás, kterou dnes tvoří například jazzová klavíristka Beata Hlavenková, její muž Patrick Karpentski nebo Viliam Béreš? 
Když jsme v roce 2005 dodělali desku Mezi světy, začala jsem přemýšlet, že bych změnila kapelu. Obklopila jsem se úplně jinými muzikanty, lidmi, kteří se tehdy pohybovali okolo vyšší odborné školy při Konzervatoři Jaroslava Ježka. Asi tam proběhla nějaká proměna, protože najednou mě tihle muzikanti kolem kapely Vertigo začali zvát na různá hostování. Ze začátku to pro mě bylo hrozně těžké, já například neumím číst z not. Moc jsem jim nestačila, musela jsem se hodně snažit, maximálně zkoncentrovat sluch a paměť. Ale oni se mnou měli trpělivost.

V jednom rozhovoru jste říkala, že jste tehdy hledala lidi kompatibilní nejen hudebně, ale i povahově. Mají jazzoví muzikanti nějaký společný rys?  
Je to úplně jiná komunita. K muzice přistupují jinak, než jsem do té doby zažila – bez mindráku. Ovládají dokonale svoje nástroje, takže se můžou bez komplexů a předsudků stavět k dalším žánrům. Nevadí jim například hrát pop, řídí se jen svým vkusem.

Použila jste termín mindrák…
…což ale určitě platí i pro moji povahu. Člověk si kolem sebe zkrátka zaslouží takové lidi, jaký je on sám. Ale máte vždycky na výběr, s kým chcete sdílet čas a jakým způsobem zužitkovat energii.  

Vychází vám živá deska a DVD Live At Café V Lese, kterou jste natočila se svou současnou kapelou Baromantika. Prý jste si dřív na podobný živý projekt netroufla. Což je trochu s podivem, po tolika letech na hudební scéně.  
Myslím si, že před tím stál za nějaký živý záznam koncert s Eternal Seekers. Ale DVD vyšlo až teď především díky setkání s režisérem Tomášem Zilvarem. Spolu s jeho ženou Kateřinou Winterovou nám po vydání desky Baromantika přes Facebook napsali, že se jim moc líbí a že by nám Tomáš rád natočil klip. Vzniklo video Baromantická, já jsem se Tomášovi zmínila, že nemám žádný živák a že by se mi líbil nějaký intimní, kde je vidět muzikantům „do kuchyně“. Tomáš pak přišel s konceptem tří koncertů v pražském Café V Lese. Na každý koncert přišlo asi 150 lidí a myslím, že atmosféru kapely se nám podařilo zachytit moc hezky.

Zajímalo mě, jestli jste se při natáčení podvědomě kontrovala. Pak jsem se podívala na ukázky na YouTube a došlo mi, že asi ani náhodou.
No, vůbec ne. Nejsem takový typ. Samozřejmě, že jsem si pár měsíců před tím představovala, jak se hezky obleču a učešu, ala pak jsem zjistila, že nedorazila maskérka a že se musím nalíčit sama… V tomhle konceptu to ale není vůbec důležité. Výhoda celého projektu byla, že jsme se rozhodli pro tři koncerty, a když se něco nepovedlo, měli jsme ještě další možnost. Na rozdíl od některých jiných natáčení DVD, na kterých jsem hostovala, probíhalo tohle natáčení bez stresu.

Na DVD budou tři starší písničky Vlčí oči, Noni Jam a Pro tebe. Proč jste si vybrala zrovna ty?
Pro tebe si vybral Patrick Karpentski a dal jí nový náboj. Já jsem si vybrala Noni Jam – důležitou skladbu z druhé desky Spatřit světlo světa, která je pro mě něco jako očistná mantra z temných období. Novou aranži jí dala Beata Hlavenková. Vlčí oči jsou pak písnička, kterou muzikanti rádi hrají. Do ní nebylo třeba nijak zasahovat.

Na křtu budete hrát i nástin skladeb z nové desky, kterou s kapelou chystáte. Jak vaše spolupráce funguje?
Každý nosíme nápady, kousky skladeb a pak na nich pracujeme dohromady. Pořád mě překvapuje, jak bohatou fantazii moji kolegové mají, když z jednoho mého fragmentu dokáží vytvořit příběh se zajímavou strukturou, která by mě nikdy nenapadla. Je super, jak fungují za mými hranicemi.