Kele z Bloc Party: Z buřiče s kytarou se stal nekonfliktní dýdžej
Kele, frontman skupiny Bloc Party, si na své druhé sólovce Trick otevírá nový krám s restaurovaným retro zbožím, které frčelo v klubových osmdesátkách. Vokální dance a house tak hudebník pojímá spíše z pozice pamětníka než novátora. O žádné blafování se ale nejedná. Album má nekonfliktní zvuk a z jeho poslechu se tak stává něco jako jachting: je plynulý a jednotvárný.
Ještě se na ni nezapomnělo. Londýnská kapela Bloc Party zůstane respektovaným dobovým mluvčím hudebního hnutí z počátku nového milénia díky zvukové kuráži, výpovědi napuštěné vztekem a chtíčem. A myšlenka na její zmrtvýchvstání stále zůstává skrčená vzadu v hlavě. Nová sólová deska frontmana Keleho Okerekeho totiž revoluci nerozdmýchala.
Ba naopak, Kele se na albu Trick dostává do role mírového vyjednavače. A to především se sebou samým. To, co Bloc Party před loňským létem do mediálního éteru interpretovali jako tvůrčí pauzu vyvolanou špatnou karmou v kapele, znamenalo pro Keleho počátek absolutní svobody. Souboj mezi kytarou a laptopem, zaznamenaný již v roce 2007 s vydáním studiové dvojky A Weekend In the City, skončil nerozhodně. Nastolená vláda kompromisů v kapele zapříčinila zrod žánrových hybridů Four (2012) a The Nextwave Sessions (2013). A protože Kele střet „tvrdých hlav“ vyčenichal, začal si už během turné skupiny v roce 2012 v ústraní vytvářet nové útočiště. Pro sebe i své pozorovatele. Deska Trick totiž poskytuje všechno, po čem odstrčený jedinec touží – klidný, harmonický prostor pro seberealizaci plný jemných emocí a porozumění.
Poslechněte si nového Keleho i Bloc Party v Youradiu
Ano, elektronické „výbušniny“ ze sólového debutu The Boxer (2010) včetně zábavně prudérních majstrštyků jako Ratchet i tvrzené rockové textury z alba Four se jaly hibernovat. Kele si nyní otevírá nový krám s restaurovaným retro zbožím, které frčelo v klubových osmdesátkách. Vokální dance a house tak hudebník pojímá spíše z pozice pamětníka než novátora.
Staré dobré časy Bloc Party
Poslech novinky je jako jachting: plynulý a trochu jednotvárný. Singly po sobě od prvního po desátý vzájemně kloužou, beatová výprava se mění jen pozvolna. Přesto posluchač díky magnetizujícím nuancím neztratí pozornost. V písni Doubt usměrní tlukot srdce dominantní loop, Okerekova chlípná dikce ve verši let my love take you higher songu Humour Me zase nabudí smysly, všudypřítomný sex-appeal podpoří i dráždivá intonace v My Hotel Room. A smontování zastřeného kytarového motivu jako ty z období kolem roku 2007 a ploché taneční sekvence s popovým zpěvem Yasmin Shahmir v jeden celek? Geniální práce bez viditelnosti spoje.
V jednom se Trick a zmíněné poslední dva materiály Bloc Party shodují – káže na nich Kele zpívající, nikoliv tvořící. A má sakra kliku, že disponuje takovým hlasem. Jen díky jeho síle (na aktuální desce ukazuje častěji něžnější polohu) a mimikrám
nezapadla jeho druhá sólovka do světového průměru. V mezích vlastního tvůrčího světa však ano.
Zlí jazykové by mohli napsat, že s albem Trick Kele Okereke zfotrovatěl. Natočil konzistentní, umírněnou desku. Jako by se poučil z nedávných autorských excesů Bloc Party, vyhrocených hudebními publicisty, a vybral si bezpečí namísto dobrodružství. Mělo by to být tak v pořádku. Jenže risk proměněný v zisk v případě Okerekeho působí žádoucí šílenství. Snad naděje ještě neumřela.
Kele – Trick
Vydavatelství: Lilac Records
Celkový čas: 40:58
Seznam skladeb: First Impressions, Coasting, Doubt, Closer, Like We Used To, Humour Me, Year Zero, My Hotel Room, Silver and Gold, Stay the Night