Kdo je tady vedoucí? Chinaski. Bez debat
"Pocházím z Jičína, z města, které má 16 tisíc obyvatel. Takže se tu cítím jako doma," řekl a zase se ukázalo, jak je pro českou popovou kapelu důležité mít na postu frontmana Michala Malátného. Civilního, uvolněného a radostného chlápka, který z dvouapůlhodinového setu písniček "na čtyři akordy" dokázal v po strop zaplněné O2 areně udělat skvělý narozeninový večírek.
Snad žádná jiná česká kapela nemá hitů na dvě a půl hodiny čistého času. Chinaski, které před dvaceti lety založili kamarádi ze školy Michal Malátný a Pavel Grohman, jsou v tomhle směru výjimka. Jejich příběhy zní jasně, srozumitelně a jako bonus jsou zformulované o kus líp, než by to svedl kdokoliv z plné O2 areny. Dají se zahrát u ohně nebo v hospodě, ale lepší je, když je publiku dávkuje jejich (spolu)autor/interpret Michal Malátný.
Přirozeně sebevědomý sympaťák, který ví, kdy je dobré jenom zpívat a kdy se hodí sehrát s fanoušky etudu. Kdy je třeba ubrat a kdy je čas být na chvíli flamendr. Je to mix drobností, díky nimž jsou jeho Chinaski česká popová kapela číslo jedna. Možná, že v reálném světě – a ostatně ani v samotných Chinaski – není nic jako dřív. Včerejší oslava dvaceti let na scéně ale zněla jako zábavný a anti-skeptický stopadesátiminutový soundtrack k životu.
