Káčin zápisník: Jak jsem byla na nejhorším rande v historii lidstva
Pamatujete, jak jsem si stýskala, že Tinder je pro mě co se seznamování týče nepřijatelný? No, tak jsem to zkusila, a dokonce mě tam normálně vypadající kluk pozval na normálně vypadající rande...
Na úvod: na rande jsem nebyla fakt dlouho, ale ne zas tak dlouho, abych brala všechno. Když jsem po asi hodině swipování doleva narazila na normálně vyhlížejícího kluka, říkejme mu třeba Filip (není to Filip), zaujalo mě to, ale nic jsem od toho nečekala. Tmavovlasý, vysoký, brýlatý – ano, líbí se mi muži harrypotterovského vzezření – celkem pohledný, ale zas ne tak moc, aby to byl kretén.
Tadyten Filip, jak se vzápětí ukázalo, na mě už na Tinderu také narazil a zřejmě jsem se mu zdála podobně obstojná. Byl to match a asi hodinu po něm přišla první zpráva. Následovalo pár dní vyměňování základních informací, a když jsme oba seznali, že ten druhý není maniakální vrah, dohodli jsme si rande. Přesněji jsme si řekli, že zajdeme na drink, sympatické. A tak jsme šli.
Přísahám, že když jsme se potkali na zastávce tramvaje na Jiřího z Poděbrad a přede mnou stál člověk, který se dokonce blízce podobal tomu klukovi z fotek, fakt jsem netušila, že mě čeká nejpříšernější rande nejen v životě mém, ale zřejmě i v životech všech žen, které kdy chodily po světě.
Káča: „Tak kam půjdem?“
Filip: „Co třeba do pivní galerie?“
K: “ Jé, ale tam nebudou mít slušný víno, já pivo moc nemusím, nebo spíš mu nerozumím, tak pivní galerii asi nedocením.“
F: „Já mám rád pivo.“
….
K: „Ok, dobře, tak teda pivní galerie.“
Tak jsem se posadili. Jak se ukázalo, pivu jsem rozuměla minimálně víc než můj partner. Já si zkušeně objednala Matušku Californii, on se dlouze radil obsluhou, že má rád „hořký, ale zas ne moc, spíš světlý, ale klidně i tmavý“, až nakonec nechal vyčerpaného číšníka donést něco, co po prvním loknutí označil za hnus.
Ale čert to vem, nejsem přece žádná fajnovka, třeba je nervózní nebo co já vím. Konverzace zpočátku plynula celkem normálně, v podstatě jsme opakovali a rozváděli to, o čem jsme si už psali. Když jsem před koncem drinku řekla, že si jdu ven zapálit, odpovědí mi byl znechucený výraz a poznámka o ošklivých čadících slečnách. Přešla jsem to. Po návratu jsme si objednali druhou sklenku, a pak začalo něco, čemu nebudete věřit. Fakt. Každý, komu jsem to vyprávěla, si myslí, že jsem si to vymyslela. I já jsem si chvíli myslela, že jde o vtip nebo že se mi to zdá. Nezdálo.
F: „Tak jaký máš koníčky?“
K: „No, já se dost zajímám o filmy, to je asi moje největší záliba.“
F: „Fakt? Tak to já filmy vůbec nemám rád.“
K: „Ty jo, to jsi asi první člověk, kterýho znám, co vyloženě nemá rád filmy.“
F: „No mě hlavně nebaví, jak jsou teď všechny dlouhý, jakmile to má víc než hodinu a půl, tak už se nudim.“
K: „…Ok.“
F: „A nejvíc nesnášim různý sci-fi a tak, dyť je to hrozně nereálný.“
K: „To si nemyslim, ale dobře.“
F: „Teď sem viděl úplně hroznej film, odehrávalo se to ve vesmíru, hrozná hudba, hrozně dlouhý, chlap tam letí hledat novou planetu a pak se propadne do jiný dimenze.“
K: „Myslíš Interstellar?“
F: „Asi jo, nevim. U toho sem málem usnul.“
K: „Dobrý, tak tohle téma asi necháme. Ale tak když nemáš rád filmy, tak to asi hodně čteš, ne?“
F: „Hm, vlastně skoro vůbec. A když, tak hlavně odbornou literaturu.“
K: „Jo? A o čem? Já teď mám rozečteno o…“
F: „No já tě musim zastavit, když sem řikal odbornou literaturu, tak sem myslel třeba manuály na internetu, jak něco udělat na PC nebo tak.“
Ok, jsem rozmazlená pí*a. Některé holky kluci na prvním rande znásilní, z některých se vyklubou úplně jiný lidi, než slibovaly fotky a popis. Jedna moje známá byla na rande z Tinderu, které jí s ledovým klidem vyprávělo o tom, že se nebojí uhodit holku, když si to zaslouží, a že s jednou bývalou fláklo o topení.
Ale to jsou extrémy, no ne? Jasně, že děti v Africe umírají hlady, ale znamená to, že já v Česku musím jíst hnijící zeleninu a zkažený maso a být ráda, že mám aspoň to? Rozumíte, co chci říct, ne?
Není asi potřeba dodávat, že třetí pivo už jsem si nedala. Zaplatili jsme každý za sebe, kousek cesty domů jsme měli společný, a tak jsme vyrazili, během čehož mě Filip pozval na víkend do Krkonoš, kde se narodil a kde mají jeho rodiče krásnou chalupu. Řekla jsem, že spíš ne, ale že děkuju za pozvání. Myslela jsem, že ani on ze mě nijak nadšený nebyl a brala to spíš jako zdvořilostní frázi.
Hádejte co? Druhý den mi přišla dlouhá zpráva, jestli platí ten víkend. Tak jsem znovu s díky odmítla, rázně, ale slušně, a rovnou jsem dodala, že si nemyslím, že se ještě sejdeme. Odpovědí mi byl smutný sloh obsahující věty jako „to je škoda, já jsem dlouho nebyl z nikoho tak nadšený“.
Tomu teda klidně věřím, když nečteš a nesnášíš filmy, že moc zábavných lidí nepotkáváš, pomyslela jsem si tehdy trochu kousavě, na něj jsem ale byla mírná. Když mě za celý den odmítání nepřestal přemlouvat, ukončila jsem to frází o nedávném ukončení dlouhého vztahu a nepřipravenosti a přestala odpovídat.
A jaké bylo vaše nejhorší rande?