Je libo skvělý metal? Pusťte si nové Dream Theater
James LaBrie, zpěvák vůdčí progmetalové kapely Dream Theater, se letos rozhodně nenudí. Kromě dvanáctého alba domovské skupiny stihl i svou třetí sólovku. Obě desky jsou výborné.
Novinku pojmenovala kapela Dream Theater prostě: Dream Theater. Podle kytaristy Johna Petrucciho se na názvu muzikanti shodli dřív, než vůbec začali vymýšlet hudbu. „Chtěli jsme udělat něco, co se ohlíží zpátky a respektuje naši minulost, ale zároveň něco, co nás posouvá kupředu,“ řekl.
Poslechněte si metal a Dream Theater v Youradiu
Což bylo potřeba. V roce 2010 od kapely odešel bubeník Mike Portnoy a poslední dvě alba ji navíc zavedla daleko od vlastních kořenů, až někam k pompézní manýře plné gotických oblouků. Přitom deska Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory (1999), magazínem Rolling Stone loni zvolená za nejlepší progové album všech dob, je komorní a v podstatě akustické.
http://www.youtube.com/watch?v=f-LTfJm8yh4
Novinka Dream Theater se z počátku tváří, že to pánové s přemýšlením trochu přehnali. Úvodní skladba totiž zní jako vypůjčená od králů teatrálnosti, finských Nightwish. Prvky progressive se ale rychle vrátí, a když v jedné z nejvymazlenějších skladeb letoška, The Bigger Picture, dojde na trademarkovou spolupráci jemného piana, akustické kytary, Petrucciho přesných riffů a typického hlasu zpěváka Jamese LaBrie, je vyhráno. Kapela plní sliby do posledního písmene, většina songů se může hrdě zařadit vedle nejslavnějších hitů její minulosti a zároveň zní jako dílo muzikantů, kteří se rozhodli své zkušenosti využít k posunu.
Jako kdybyste poslouchali lahůdku, která s každým dalším poslechem a odkrytím vychytávek volá po dalším ochutnání. Týká se to především bicích. Dream Theater totiž v podstatě patří nejnovějšímu parťákovi kapely: Mikovi Manginimu. Ten sice bubnoval už na předchozí desce, ale teprve teď se od začátku zařadil do tvůrčího procesu. A narovinu, bývalý bubeník Mike Portnoy je sice nadmíru talentovaný hudebník, Mangini je ale ďábel. Kreace, které jdou na první poslech proti zbytku nástrojů a přece dokonale sedí, změny rytmu nebo vrstvené hrátky jsou prostě neuvěřitelné.
Jako přídavek k uzavřenému albu působí dvaadvacetiminutová závěrečná skladba, jakási progmetalová symfonie se vším všudy, dokonce i s orchestrem. Krásně shrnuje nejen vývoj kapely, ale i celého žánru, a uzavírá velký příslib do budoucna, kterým tahle deska rozhodně je.
Dream Theater – Dream Theater
Vydavatelství: Roadrunner
Celkový čas: 68:01
Seznam skladeb: False Awakening Suite, The Enemy Inside, The Looking Glass, Enigma Machine, The Bigger Picture, Behind the Veil, Surrender to Reason, Along for the Ride, Illumination Theory
Impermanent Resonance: Skvělý death metal (nejen) pro mládež
Zatímco s kapelou se letos James LaBrie ponořil k základům sobě vlastního žánru, na sólovém albu Impermanent Resonance se rozhodl pořádně vyblbnout. Žánrově ho tak můžeme horko těžko ukotvit někam na pomezí pop metalu a death metalu s prvkyprogresivního metalu, ale to je vlastně úplně jedno. V případě jeho desky jde totiž hlavně o pestrobarevnou skládačku plnou radosti z muziky.
Poslechněte si Jamese v Youradiu
Ve srovnání s albem Dream Theater jde o druhou stranu stejné mince. To tam je technicistní přemýšlení a vršení jedné hříčky na druhou, Impermanent Resonance se od prvního do posledního tónu valí kupředu v našlapaném (a v podstatě neměnném) rytmu. Začíná něčím, co se snad dá nazvat „death metal pro mládež“; LaBrieho vysoký hlas se prolíná s chrčivým zpěvem bubeníka Petera Wildoera a několikrát nabízí akustickokytarové oázy klidu, jak se to zpěvák naučil ve své domovské kapele. Tady je vždycky jako doma.
Není to deska, která by na sebe upozorňovala akademicky dokonalým provedením. A možná právě proto je každý poslech zábava, která nedrhne a na konci si říká o replay.
James LaBrie – Impermanent Resonance
Vydavatelství: InsideOutMusic
Celkový čas: 49:46 (standard edition), 57:03 (limited edition)
Seznam skladeb: Agony, Undertow, Slight of Hand, Back on the Ground, I Got You, Holding On, Lost in the Fire, Letting Go, Destined to Burn, Say You’re Still Mine, Amnesia, I Will Not Break, Unraveling, Why