Janja Prokić: Úspěch mě těší, ale při tvorbě myslím hlavně na sebe
Bez Janji Prokić se v poslední době neobejde ani jedna designérská událost. Jinak tomu není ani na právě pribíhajícím Prague Design Weeku, kde Janja vystavuje v pohádkové kompilaci s dalšími čtyřmi výtvarníky. Éterické šperky jí přinesly úspěch, ze kterého si srbská rodačka nic nedělá a při jejich výrobě se stále uzavírá do vlastního světa pohádek, mytických bytostí a zvířecího šamanismu. V rozhovoru s jedenatřicetiletou šperkařkou došlo i na to, proč se bojíme ženskosti a kýče.
Janjo, vaše šperky můžeme aktuálně vidět na výstavě Bylo nebylo, která se na Prague Design Week přestěhovala přímo z nějvětší módní akce v Londýně. Jak pohádková exhibice zaujala v Británii?
To bohužel z vlastní zkušenosti nemůžu říct, protože jsem se nakonec do Anglie nedostala. Ale ti co tam byli, si to vychvalovali. A taky mi pak přišlo pár hezkých emailů od návštěvníků i nabídek ke spolupráci. Ještě bych ráda dodala, že to. co je vystavené v Prazem není poslední „ondýnská“ kolekce, ale je to série Superpowers založena na významu zvířat v šamanismu.
Vaše poslední kolekce provází pohádkovost, mystika a vůbec motivy z jiného světa a možná i z jiné doby. Z čeho se nadpřirozenost šperků bere?
O mystiku a symbolismus se zajímám už delší dobu, takže se táhne všemi mými kolekcemi. Ta poslední se jmenuje Hidden Place a je založena na mých oblibených pohádkách z dětství, protože mi přislo, že ty pohádky si já sama žiju i dnes. Takže ta nadpřirozenost je asi někde v mé hlavě.
Koruna z kolekce Hidden Place. Foto: Janja Prokić
Dnes vás charakterizují hlavně výrobky z kovu a polodrahokamů v kombinaci s kožešinou nebo kůží. Já si ale ještě pamatuji vaše hravě-moduritové období v Bobule Corporation. Mělo docela úspěch. S tím už je nadobro konec?
Bobule Borporation už dávno dávno skončilo a pochybuju, že se k tomu budu vracet. Ovšem musím říct, že v té době to mělo velký úspěch. Dnes už bych to za šperk nepovažovala.
Precizní zpracování šperků ve mně vždycky vyvolávalo dojem, že na nich musejí ve dne v noci pracovat trpaslíci s malými kladívky. Jaké techniky při výrobě používáte?
Používám hlavně techniku ztraceného vosku. Pak občas tepání a galvanoplastiku. Je to různé, podle toho, jakou chci, aby kolekce měla atmosféru.
Kolekce Lure. Foto: Janja Prokić
Vaše jméno se už neodmyslitelně vrylo do obrazu současného českého designu. Jak vlastně úspěch vnímáte? Myslíte při tvorbě nových kolekcí na to, jak je odborníci a laici přijmou?
Úspěch je samozřejmě velmi příjemná věc, těší mě. Ovšem nemám pocit, že by to ovlivňovalo nějak zásadně mojí tvrobu. Při vzniku nové kolekce nemyslím na nikoho jiného než na sebe a na to, jestli se mi to líbí. Když dělám věci na zakázku, myslím samozřejmě na člověka, pro kterého danou věc vyrábím.
Typickou majitelku šperků od Janji Prokić si představuji jako vílu, princeznu nebo jinou éterickou bytost. Jsou vaše zákaznice takové?
Hehehe. Těžko říct, některé asi ano. Ale většinou to jsou dost silné a výrazné ženy.
Zastáváte jemný a elegantní styl, který se ale z tuzemské módy tak trochu vytrácí a začíná vyhrávat unisex. Bojí se Češky ženskosti?
Myslím, že ano. Pro spoustu českých žen se ženskost rovná načančanost, což tak ale vůbec nemusí být! Také si myslím, že tu v oblékání převládá převládá praktičnost. Sportovnější styl, ale mě to moc nebaví.
Nikdy bych neřekla, že se někomu povede na tuzemské scéně uspět s masivním zlato-stříbrným šperkem. Vy jste to s přehledem dokázala. Neurazte se, ale taková kombinace by mohla v místních podmínkách hraničit s kýčem. Kde je pro vás mez vkusu a kýčovitosti?
Já kýč miluju! Myslím, že hranice kýče je velmi křehká. Já osobně za kýč považuju nevkusné, přezdobené věci. Moje věci jsou hodně zbobné a ornamentální a věřím tomu, že spoustě lidí připadají kýčovité. Ale právě proto je výhoda, že žijeme v Čechách, kde je momentálně spousta šikovných šperkařů a je možnost si vybrat mezi mnoha styly.
Šperky z kolekce Flowers. Foto: Janja Prokić
Jak vůbec Češi přistupují k designu a šperku? Mám pocit, že u nás ještě pořád vyhrává IKEA, konfekce a splynutí s davem.
Globálně asi ano, ale poslední dobou se to docela mění. Lidi začíná víc zajímat tvorba místních návrhářů, šperkařů a designérů. Je to přirozený proces, který chce čas. Lidi začali víc cestovat, víc vnímají věco kolem sebe a chtějí mít možnost výběru i ve své zemi.
Každý nový šperk z vaší dílny vzbuzuje dojem, že vám snad nikdy nedojde inspirace a fantazie. Kdyby ano, máte záložní kariérní plán B?
Nemám! Pevně věřím, že mi to vydrží.
