Film, po kterém budete chtít zpátky na stromy: Viděli jsme Válku o planetu opic
Planeta opic patří do zlatého fondu sci-fi. Příběh o inteligentních opicích coby druhu, který zcela nahradí lidské plémě, si vysloužil už mnoho filmových zpracování. Do českých kin nyní vstupuje třetí a poslední díl rebootové série, která před několika lety franšízu doslova vykopala z hrobu.
Charlton Heston klečící na kolenou u zřícené Sochy svobody a zoufale křičící do prázdna – to je jedna z nejsilnějších závěrečných scén světové kinematografie. Původní planeta opic je dnes klasikou, její pokračování a bláznivý remake z počátku tisíciletí jí nesahají ani po kotníky.
Oznámení o třídílné rebbotové sérii tak budilo velké emoce. První díl se objevil roku 2011 a začal rozplétat původ rasy inteligentních opic. Pokračování pak vneslo světlo do toho, jak došlo lidstvo ke svému konci a na jeho místo nastoupily opice. Nyní se dostáváme do doby dva roky po událostech předchozího dílu. V něm Caesarův rival Koba rozpoutal konflikt mezi opicemi a lidmi, protože se nedokázal vymanit z klece nenávisti. Koba je sice dávno mrtvý, je ale na Caesarovi, aby ochránil zpustošený opičí klan a coby generál vedl válku se zbývajícími lidmi. Ne proto, že by o ni stál, ale kvůli přežití. Mír je ale v nedohlednu, a to především kvůli postavě nelítostného plukovníka McCullougha, který opy nechce jen porazit, ale do jednoho vymýtit.
Dvě a půl hodiny trvající dílo stojí z velké části na posuncích, zvucích a výrazech, pomocí kterých mezi sebou opice komunikují. Nelehký úkol si režisér Matt Reeves naložil, jen co je pravda, popral se s ním ale znamenitě, nicméně s výraznou pomocí hudby Michaela Giacchiho a kamery Michaela Seresina, která činí především z první části snímku opravdu strhující podívanou.
Nevole Americké filmové akademie udělit Andymu Serkisovi, králi nejrůznějších digitálních zvířátek a příšerek, sošku za herecký výkon proto, že na plátně nebývá „sám za sebe“, se po Válce o planetu opic zdá ještě směšnější. Jeho Caesar je bravurní, plnohodnotnou postavou, která bojuje s démony minulosti i nově objevenou temnou stránkou sebe sama. Jasně, zní divně říkat to o opici, díky Serkisově výkonu ovšem v počítačem vytvořené tváři opičího vůdce reálně vidíte veškeré typicky lidské vnitřní souboje. Jeho cesta za pomstou, během které si snaží udržet vlastní morálku a to, co z něj dělá světu dominujícího tvora, vás bude zajímat od začátku do konce, i když samozřejmě víte, jak to celé dopadne.
Sekundující Woody Harrelson jako nelítostný plukovník druhé strany je jím dokonale zastíněn, stejně tak další „lidské postavy“, které neuvěřitelně realisticky vyvedeným opicím tvoří spíš přebytečné křovíčko. Kdykoliv se zaklapnou digitální víka některého z chytrých zvířat, pocítíte lítost a smutek stejně mocně jako Caesar. Opičákům tu prostě od začátku do konce fandíte a nejradši byste se stali jedním z nich.
Válka o planetu opic je povedeným vrcholem povedené série, který nabízí temné psychologické drama plné emocí na pozadí válečného konfliktu. Navíc se mu skvěle podařilo to, co zkoušel i Vetřelec: Covenant; totiž elegantně propojit staré filmy s novými. Tam, kde je Alien zbytečně doslovný a tlačí na pilu, si nejnovější Planeta opic vystačí s detaily a stručným vysvětlením. Je to kvalitně udělaná sci-fi podívaná, která se vás rozhodně dotkne. Doporučuji tzv. HODNĚ!
Hodnocení: 5 z 5 koulí
Viděli jsme snímek Oklamaný: Colin Farrell vs. parta žárlivých blondýn na samotě u lesa. Kdo vyhraje?
Piráti z Karibiku popáté: Film pro ty, co mají fetiš na Jacka Sparrowa
