Festivalový speciál: Koho neminout na Colours of Ostrava
Po tipech na Rock for People a slovenskou Pohodu jsme tu s tipy na festival Colours of Ostrava. Koho neminout pod vysokými pecemi? K redakci se dnes se svými oblíbenci přidal Petr Fiala z Mňágy a Žďorp.
Festival Colours of Ostrava bude letos hýřit všemi barvami na novém místě – v industriálním prostoru Dolní oblasti Vítkovice.
Druhý červencový víkend se tu představí desítky umělců roztodivných žánrů. Některá jména už jsme měli možnost v našich končinách vidět, někdo – například Antony Hegarty nebo Rufus Wainwright – si tu odzpívá premiéru. Abyste se v barevné změti lépe orientovali, nabízíme vám několik tipů, na koho a proč si dát letos pozor.
Kronos Quartet: Smyčcový titán
Některé festivaly nabízí první den jen menší jména na rozehřátí, nikoliv ale Colours of Ostrava. Místo přetažené Björk vystoupí prví den skotští post-rockoví matadoři Mogwai a izraelské psychedelic trance duo Infected Mushrooms.
Ve čtvrtek 12. 7. uvidíte také smyčcový kvartet Kronos Quartet s hosty harmonikářem a perkusionistou Kimmo Pohjonenem a Samuli Kosminenem, kteří dohromady představí společný projekt Uniko. Nenechte si ho ujít, jeho živé provedení je totiž vzácnost.
Do širšího povědomí se Kronos dostal zejména spoluprací se skladatelem Clintem Mansellem, s nímž skládal hudbu k filmům režiséra Darrena Aronofskyho (například Requiem za sen). Populární jsou také díky propojování klasické hudby s moderními styly.
Kronos Quartet: 12. 7., 21:30 – 22:45, Arcelo Mittal Stage
Tip od muzikanta: Na co vyrazí Petr Fiala z Mňágy a Žďorp
Ve čtvrtek 12. července s Mňágou nehrajeme, a tak vyrazím do Ostravy a určitě si nenechám ujít Kronos Quartet, který bude vystupovat s mně neznámýma finskýma akordeonistama. Vůbec nevím, co můžu čekat, ale jsem si stoprocentně jistý, že zklamaný nebudu – to u tohohle tělesa specializovaného na soudobou vážnou hudbu nehrozí. Objevil jsem je kdysi, když jsem se vrtal v tvorbě Phila Glasse, a narazil na album Kronos hraje Glasse, volně řečeno. Od té doby jsem si sehnal pár jejich cédéček. Je to skvělá protiváha nenáročnýmu poprocku, ve kterým se většinou pohybuju.
Později večer se budu muset rozhodnout, jestli jít na kytarové podivínky z Anglie Mogwai, nebo na Vlastu Redla, kterého jsem už dlouho neviděl a kterého bych už zase rád viděl – tož uvidím.
V sobotu doporučuju, samozřejmě kromě koncertu Mňágy s hosty, zajít na Floexe. Poměrně nezařaditelná, velice citlivá hudba. Nové album jsem ještě neslyšel, ale to první pořád docela dost sjíždím.
A určitě bych zašel na afrického kytarového veterána Hugh Masekelu. Toho jsem kdysi viděl v televizi a dost mě to vzalo. My, co jsme vyrostli na Ritchie Blackmoreovi, pořebujeme jinej úhel pohledu jak prase drbání. Pro mě velice osvěžující záležitost!
Antony and the Johnsons: Radost i beznaděj
Řadě fanoušků se splní sen a popvé v Česku naživo uvidí Antony Hegartyho. Antony je zvláštní osoba. Měří dva metry, ale éterickým hlasem zpívá velmi citlivé, osobní písničky nezřídka kdy o sexuální proměně, s níž se sám potýká. Jeho prapodivná zranitelnost vyvolává soucit, dodává ale také sílu k boji s vlastními démony.
Antony za doprovodu Janáčkovy filharmonie Ostrava představí písně z živého alba Cut The World, které by mělo vyjít následují měsíc. Na tracklistu bohužel není fantastická Hope There´s Someone (z alba I´m a Bird Now, za niž Antony dostal Mercury Prize), ale třeba na ni v Ostravě dojde.
Antony: 13. 7., 22:00 – 23:15, Česká spořitelna stage
Zaz: Zpívá Francie třicátých let
Dámy mají v letošním programu silné zastoupení. Mezi hlavními taháky vedle sebe stojí hned tři. Alanis Morissette má konečně šanci na komerční průnik, Janelle Monáe bude pravděpodobně nejvíc trendy, ale nejpřitažlivějším jménem je francouzská zpěvačka Isabele Geffroy alias Zaz. Za pouhé dva roky na scéně si stihla vybudovat silnou pozici a stala se významným vývozním artiklem Francie.
Podle svých slov zpívá odjakživa, jen to zkrátka chvíli trvalo, než si jí někdo všimnul. Krom nakřáplého hlasu, díky němuž se Zaz přezdívá nová Edith Piaf, patří mezi její největší přednosti civilní přístup. Až uslyšíte Zaz z pódia (nebo třeba i někde v ostravských uličkách) zpívat, pocítíte zcela jistě lásku i vy, stejně jako se to stalo jí.
Zaz: 14. 7., 20:00 – 21:15, Česká spořitelna stage
Animal Collective: Divoká zvěř na útěku
Zdivočilou sebranku Animal Collective už Češi jednou viděli. Při turné k poslední, velmi vydařené řadovce Merriwather Post Pavilion se zastavila v pražské MeetFactory, kde předvedla pulsující show vyvedenou ze sněhové koule roztodivných zvuků. Teď Animal Collective dokončují novinku Centipede Hz, tedy nejvyšší čas se něčím pochlubit.
Za více než desetiletou kariéru stihla kapela vydat několik desek a na alternativní scéně si vybudovala pevné místo. Některé kousky jsou sice abstraktní a špatně stravitelné, jakmile ale jednou prostoupíte do jejího světa, už se ho nepustíte. Odměnou vám budiž nekonečná jízda na horské dráze. Bez nevolnosti, spíš se šimráním v břiše.
Animal Collective: 14. 7. – 15. 7., 00:45 – 02:00, Česká spořitelna stage
Rubik: Ze země tisíců jezer a ostrovů
Na Colours of Ostrava máte něž kdykoliv jinde šanci objevit nové interprety a poznat dosud neznámé kouty světa hudby. Při listování katalogem účinkujících narazíte na samém chvostu na finskou indie kapelu Rubik, jejíž reference obsahuje vychvalovaná vystoupení na obřích evropských festivalech. Pustíte si ukázku a hned první song vás posadí na zadek. Ani zbytek písní z desky Solar či předešlých alb nezní marně.
Pokud budete mít cestu z Bobby McFerrina a nebere vás world music, stavte se na OKD Fresh Stagi, kde Rubik zastihnete. V případě, že máte v oblibě kapely jako The Temper Trap, Mew nebo Death Cab For Cutie, mohli by vás potěšit.
Rubik: 13. 7., 20:40 – 21:45, OKD Frash Stage