Editors v Praze: Takhle vypadá touha
Udělat z nejpomalejší skladby (nové!) desky absolutní vrchol večera? Žádný problém. Pro stále ještě neskutečně charizmatického Toma Smithe z Editors je to, zdá se, denní chleba. Včera ho s ním jedl i napěchovaný Lucerna Music Bar, který se během téměř dvou hodin intenzivního hraní mohl přesvědčit, že nové skladby nejsou naživo ani zdaleka tak slabé, jak se o nich říkalo.
Jako když rychlík nabere za první zatáčkou maximální obrátky a nepoleví až do konečné stanice. Tedy alespoň je-li řeč o strojvedoucím. Tuhle roli nemluvného kapitána totiž včera splnil Tom Smith z britské indierockové kapely Editors na výbornou.
Poslechněte si Editors v Youradiu
Od prvních tónů Sugar z aktuální desky The Weight Of Your Love (recenze) zavelel k frontánnímu nástupu, jehož sílu ultumil jen v momentě, když to "kapela zkazila" (vtipný restart v Smoker Outside The Hospital Doors), a když se rozhodl, že publiku naservíruje trochu soustředěných, klidnějších emocí. Což se v první polovině téměř dvouhodinového koncertu úplně dobře nedařilo, Editors do publika valili – na rozdíl od dávkované atmosféry na deskách – neprostupnou masu kytarovo-syntezátorového zvuku, z něhož Smithův zpěv i u klidnějších skladeb typu Two Hearted Spider vycházel jako páté kolo u vozu.
Co je nejhorší: Neumět texty na koncertě Editors
První záblesk emo Smithe přišel v krásné kontrastní kombinaci The Phone Book – All Sparks; prvně jmenovanou odehrál frontman jen na akustiku, s druhým hitem pak definitnivně dostal natěšené fanoušky na svou stranu. Klávesy střídal s kytarou, se kterou pobíhal po pódiu a dělil svoji náklonnost, tu hopsal napravo, tu nalevo. Když zrovna neobsluhoval nástroj, omotal si šňůru od mikrofonu kolem paže a se svým pavoučím tělem prováděl na pódiu prostocviky: ohýbal se do mostu, skákal z klavíru a plazil se po kolenou. A kam nedosáhly jeho ruce, tam ho zastoupili členové doprovodné kapely.
Ton Of Love s U2ovským refrénem desire, desire, desire ukázala, jak je nová deska Editors naživo výrazně hitovější než ve studiové verzi, skvěle zafungoval i Formaldehyde. A co teprve, když přišel čas přídavků. V tu dobu už byl rozeskákaný Lucerna Music Bar v extázi, se kterou si Smith pohrával jako starý mazák. Nejdřív fanoušky rozdráždil syntezátorovou smrští Bricks And Mortar, aby je srdceryvný love song Nothnig umlčel tak, že v tu chvíli by byl slyšet špendlík na zemi. Fantastický moment, umocněný následnou otočkou o 180 stupňů a dlouhou verzí pulzující Papillon.
V kombinaci s floutkovskou belgickou předkapelou Balthazar, která ukázkala, jak zábavně zkombinovat indie rock, náladu Fleet Foxes a sbory jak z dob Kinks, to včera byly dobře investované peníze i dobře investovaný čas.
Editors
Praha, Lucerna Music Bar, 6. 10. 2013
Support: Balthazar