Drsňák s duší romantického zpěváka. Omyl Stevena Seagala v rytmu blues
Nekompromisní filmový bojovník za spravedlnost a mistr bojových umění Steven Seagal vzal do rukou kytaru a natočil album. Stejně jako končí paralyzováni rychlým útokem jeho protivníci, z němého úžasu při poslechu nevyšli ani posluchači a hudební kritici.
Stevena Seagala má většina z nás spojeného s postavami mužů, kteří řeší krizové situace raději pěstmi než slovy. Jenže hrdina mnoha béčkových filmů se s kytarovým pouzdrem v ruce rozhodl ukázat světu svou druhou tvář. Na rozdíl od El Mariachiho ale vytáhl skutečnou kytaru a zapojil i svůj hlas. Kdo čekal drsný hard rock, zažil zklamání.
Nerýsuje se nová pěvecká hvězda
Debutové album Songs from the Crystal Cave vyšlo roku 2004. Názvy písní naznačovaly, že desku neadresoval skalním příznivcům bojových umění. Lollipop, Don’t You Cry či Girl It’s Alright šokovaly nejednoho fanouška i kritika. Překvapivý styl alba označili za mix country, etnické hudby, popu a soft rocku s hiphopovými prvky. Neuvěřitelná kombinace a z ní vyplývající roztříštěnost alba vyvolala velice nepříznivé recenze. Přečtěte si například tady. Steven Seagal se ale nezalekl, natočil videoklip k písni Girl It’s Alright, ve kterém předvedl romantickou stránku své osobnosti i několik chvatů. Píseň protlačil i do svého filmu Země krvavého slunce.
V roce 2006 přišlo album Mojo Priest. Herec tentokrát vsadil na drsnější názvy písniček. I přes songy jako Aligator Ass či Talk to My Ass se ale deska nese v bluesovém stylu. Rozčarování fanoušků i kritiků bylo podobné jako v případě debutového alba. Recenzi jednoho z koncertů k desce si můžete přečíst tady.
Ačkoliv Steven Seagal nemá nikterak oslnivý hlasový rozsah, písně jiného interpreta by možná nevyvolaly takovou vlnu kritiky. Nechme se tedy překvapit, jestli se nadobro vrátí k rolím akčních hrdinů béčkových filmů, nebo se znovu pokusí přesvědčit svět, že i mistr bojových umění může být romantickým zpěvákem.
Poslechněte si Girl It’s Alright
http://www.youtube.com/watch?v=ztliOKQsaLM