Digitalism: Fanoušci, mějte se na pozoru! Přijde něco hodně super

Páteční večer v pražském Roxy bude patřit party pod taktovkou německého dua Digitalism. Poslední řadovou desku vydalo před čtyřmi lety, to ale nic nemění na faktu, že stále chrlí nové tracky. "V Roxy dost možná zazní něco, co jsme dokončili třeba pět minut před koncertem," říká v rozhovoru pro Kouli polovina dua Jens "Jence" Moelle.

Váš nejnovější singl Second Chance je slyšitelně popovější než předchozí tvorba. Naposledy jste album (I Love You Dude) vydali v roce 2011. Co za tu dobu ovlivnilo zvuk Digitalism?
Chápu, co si myslíš o Second Chance, ale je to logický krok – už i I Love You Dude bylo hodně písničkové. Tenhle song, stejně jako předchozí skladba Wolves, je mix typického dvouminutového zvuku Digitalism a velmi striktních struktur skladeb, které představujeme právě na zmíněné desce. Ale jestli to něco naznačuje, to nevím.

Protože ještě není jisté, jestli na obě skladby naváže další materiál? Jestli bude celá deska?
Já… nevím. (směje se)

O novém albu zatím nediskutujete?
Můžu potvrdit, že trávíme hodně času ve studiu. Pracujeme na nových věcech, ale to je všechno, co k tomu můžu říct.

Předpokládám, že při turné, které prakticky nepřerušujete, se nashromážděné nápady na nový materiál zpracovávají obtížně. Považujete sdílení hudby s lidmi na stejném místě a ve stejném čase za základ?
Jo, milujeme to! Ve skutečnosti jsme nikdy nepřestali koncertovat, přestože jsme ve studiu pracovali na nových věcech. Tak jsme vlastně začínali – tvořili jsme hudbu pro naše DJ sety. A všechno navíc můžeme okamžitě testovat! Lidé, kteří chodí na naše koncerty, mají neustále nastražené uši, protože často hrajeme věci ještě horké ze studia.

Právě jste odjeli americké turné, vyrážíte na evropské. Co bude potom?
Bude se dít něco hodně hodně hodně super a stane se to brzy. Ne, nebude to další koncert. Prostě se měj na pozoru, něco nového přijde! (směje se)

Hodně koncertujete a improvizujete při DJ setech. Rýsují se při nich základy pro nové skladby?
Ze živáků samozřejmě přichází nějaká inspirace, ale náš styl je si spíš sednout ve studiu a začít psát.

Vraťme se ještě k aktuálnímu singlu Second Chance. Zpíváte v něm: „We should have just crossed the line / we knew it on the first day / we could have had all this time / we waste it on a mistake / we get a second chance tonight / we get a clean slate / forget about the past tonight / it’s never too late“. Můžu to chápat jako onen zvukový posun, který jsem zmínila v úvodu?
Ne, je to o tom, když se dáš s někým dohromady. Vlastně to zní trochu přidrzle.

Mluvíme o posunech, změnách. Proměnila se za ty čtyři roky německá electrohouseová scéna?
Kvůli ustavičnému koncertování moc v Německu nejsem. A když už jsme doma, moc ven nechodíme, protože ponocujeme až až. Je ale fakt, že v Německu je teď řada labelů a deep tech producentů, kteří se dostali nahoru. Moc hezky se na to dívá.

Vysledoval jste na německé hudební scéně nějaký aktuální hudební trend?
Evidentně se teď dějou velké věci kolem deep housu. Když posloucháš Radio 1 ve Velké Británii, zní to jako v polovině devadesátek, což je vtipné. Tohle je zvuk, který teď udává trendy, zní svěže. Pak tu máme experimentující chlapíky jako Skrillex nebo Diplo. Nicméně odpůrci stadiónové IDM hudby (intelligent dance music, pozn. red.) se jistě po návratu housu devadesátek zaradovali.

O Německu se mluví jako o kolébce elektronické hudby s důrazem na techno a minimal. Snaží se nové německé projekty navázat na tradici 80. let, nebo experimentují s novými hudebními odnožemi?
Každý říká, že naše kořeny sahají ke Kraftwerk, jenže je to velmi zjednodušeně řečeno – Kraftwerk jsou jen něco jako písmeno A v abecedě. Pokud mluvíme o osmdesátkách, ty jsou matkou electroclashe nebo post-punku. Ale to se teď už moc nenosí.

Můžeme ještě mluvit o sepjaté komunitě kolem těchto žánrů?
Určitě! Je to velká scéna, ale klíčoví lidé se navzájem znají. Má desetiletí dlouhou tradici a odolává všem stupidním změnám, což je milé. My do ní ale úplně nepatříme – od počátku naší existence hrajeme v jiných zemích, v Německu jen někdy.

Když vezmu v úvahu váš název, hodláte někdy přesedlat z digitálního formátu na analogy?
Vždycky jsme používali analogové nástroje, ale všechno sumírujeme v počítači. A toho se nehodláme zbavit – máme rádi rychlé výsledky a nebaví nás trávit pět týdnů programováním velmi detailních sekvencí, abychom pak mohli vyjít s nějakou zásadní změnou. Můžeme obě formy kombinovat.

Co se týče experimentování, s oblibou si pohráváte s písňovými formáty, hodně remixujete. Proč jste se do toho pustili?
Haha, asi proto, že máme hodně času! Ale ne, vážně. Představ si, že začneš a pak tě autoři songu osloví, jestli bys jim ten remix neposlala. A samozřejmě si pomyslíš: Jo! Strašně moc rád!

V minulosti jste zremixovali tracky Daft Punk, Klaxons, Depeche Mode nebo The Cure. V roce 2008 jste vydali remixové album Hands on Idealism. V Praze odehrajete DJ set – bude v tomhle duchu?
Ještě nevím, ale vždycky se hrozně těšíme, že zahrajeme tracky, které jsme nedávno udělali ve studiu. Dost možná tedy zazní něco, co jsme dokončili třeba pět minut před koncertem.