Dan Bárta a Lanugo: Meditativní country a jazzpopová smršť

zobrazit fotogalerii

Vzhledem k tomu, že Dan Bárta se svou Illustratospherou spoléhá už několik let na podobný repertoár, nelze od něj na koncertech očekávat žádné veletoče. Nic to ale nemění na skutečnosti, že jeho výlety do krajin zvukových ploch, řetězců asociací a improvizací bavily zaplněný klub Roxy i tentokrát. Pozadu nezůstal ani sytý a čerstvý jazzpop kapely Lanugo jedné z nejvýraznějších českých zpěvaček Markéty Foukalové.

Dan Bárta a kapela Lanugo zahráli v Roxy jako první dvojice nového projektu Departure, který divákům vždy jednou za měsíc nabídne známého interpreta spolu s jedním méně známým.

Volba jazzpopové party kolem vynikající zpěvačky Markéty Foukalové se ukázala jako velmi dobrá. Ačkoliv jde o muzikanty jazzově školené, na dvou deskách, které dosud společně vydali, nepředvádějí zbytečnou nástrojovou a hlasovou ekvilibristiku; skladby, založené na Markétině sytém altu, mají popový podkres, chvílemi znějí dokonce rádiově. Žádná hudební klišé ani laciné momenty v nich ale nenajdete.

Lanugo dokáží výborně pracovat s energií i prostorem. V komorních klubech vyzní nádherně intimní skladby typu Samota, v Roxy zase parádně dravě vyšla hitovka Online a dobře zafungovala i rozmáchlá Tak i já.

Jestli snad přeci jenom někomu během koncertu utekla pozornost, mohl se odreagovat na zábavných projekcích VJ Romana Týce, který na zadní plátno šikovně pouštěl obrázky anonymních rodin. Právě ty Lanugo vkládalo do obalů nové desky 2011.

Dan Bárta se svou Illustratospherou předvedl klasický set plný improvizací, sól (jako vždy se vymykal Filip Jelínek na trombon), asociací a historek; písničky Městem, Innerview či Gibraltar prokládal monology na téma "jak jsem se svým zvukařem kouřil marihuanu u Betlémské kaple", skladbu Nejen Ian uvedl hláškou o meditativním country a část písničky odzpíval v sedě. Rytmicky, jako ve škole, si roztleskal publikum a přídavkovou písničku Stevieho Wondera uvedl jako od Pišty Zázraka.

Ať si o Bártově neortodoxním, někdy možná až příliš intelektuálském podání textových koláží i hudby myslíte cokoliv, lidi v sále – stejně jako ty u on-line přenosu Koule – to bavilo. Jako vždycky, odpozorováno z Bártových koncertů.